Na co myslím: Emancipace v roce nula

Ženy si prosadily své potřeby. Klára Veselá-Samková tvrdí, že je čas, aby přijaly rovnoprávnost s muži se všemi důsledky.

Příležitost k usmíření mají lidé na počátku...

Vím, že podle matematiků začíná to třetí tisíciletí až rokem 2001, ale co tedy znamená ten rok 2000? Když máte sto korun, je to prostě stovka, a kdybyste platila sto jednu korunu, načnete tou první korunou druhou stovku. Když ale máte pořád jen tu stovku, kolik máte z té druhé, nadcházející stovky? Máte z ní nulu - a to je moc důležité. Kdybyste totiž neměla nulu, nemohla byste se k té sto první koruně prohrabat a úspěšně začít spoření do prasátka druhou stovkou. Totéž je i s rokem 2000. Co že je to za rok? Je to rok nula. Na jedné straně můžeme na Silvestra prohlásit: No, už se nám to schyluje, už se nám to kulí. Příští rok na Silvestra si ovšem pomyslíme: Tak už nám to začalo. Co nám vlastně začalo? Například třetí tisíciletí ženské emancipace.

Předcházející rok nula (rozuměj rok 1000) - ten tedy za moc nestál. Roku 1035 přinutil kníže Břetislav české pány k přísaze, že napříště se budou přidržovati v manželství pouze jedné ženy, a dál následovalo v hustém sledu: vyloučení žen z věcí veřejných, nemožnost rozhodovat o svém vlastním životě, natož zvolit si sama partnera, ekonomická závislost a nádavkem řádka dítek, která umírala matkám v náručí na dnes banální dětské choroby, z čehož pramenil neutuchající celoživotní žal žen. To ovšem pouze za předpokladu, že sama při porodu nezemřela; ne nadarmo se tvrdilo, že si těhotná nosí smrt za pasem. Dále můžeme uvést pálení čarodějnic včetně Jany z Arku, která tak obdržela zaslouženou středověkou odměnu za záchranu svého národa před anglickou okupací.

Jaký je nadcházející rok nula? Blýská se na lepší časy. Zpohrdané "modré punčochy" vybojovaly svým nástupkyním volební právo, ba i právo být voleny. Občas se stane, že i toho druhého se podaří ženám využít. Ženy jsou majetkově rovnoprávné, takže vlastní dobrých 15 % celosvětového bohatství. Rozhodují o svém těle a začínají rozhodovat i o své duši. A co navíc? Navíc vymyslely pomstu. Pomstu na mužích tak strašnou, že může směle soutěžit s utrpením jich samých v průběhu minulých tisíciletí. Ženy vzaly mužům jejich děti, jejich dědice. Vzaly jim to, co bylo v uplynulých dvou tisíciletích hnacím motorem mužova života. Chce se snad muž rozvést? Jistěže má možnost svobodné volby, ale musí počítat s tím, že s pravděpodobností 95:5 přijde o své děti. V nejlepším případě je bude smět navštívit jednou za čtrnáct dní, v horším případě jej čekají dlouhá léta obtýdenního marného dojíždění a tlučení do vrat bývalé manželky, do vrat, za nimiž se skrývají jeho již zcela zmanipulované děti. Mou advokátní kanceláří se potácí takovýchto nešťastníků pěkná řádka. Neviděli svoje děti dva nebo i tři roky. Vynakládají desítky tisíc korun na to, aby vůbec zjistili, kde jejich děti žijí, a na zapřenou se na ně chodí dívat před školu. V pravidelných intervalech se řítí na druhý konec republiky, aby mi pak nadšeně vykládali: "Vím, že mě chce dcerka vidět, v okně se pohnula záclona..." Nemám sílu jim to vymlouvat a nemám ani odvahu jim vmést: To máte, pánové, za to...

O to víc však přemýšlím, zda cesta, kterou dnes ženy nastoupily, je ta pravá. Prohlásily jsme, že chceme 50 % podílu na vládě věcí veřejných. Chceme 50 % vedoucích míst a 50 % všech příjmů, 50 % globálního vlivu. Chceme 50 % poslankyň a 50 % premiérek či prezidentek. Co jsme zapomněly dodat, je to, že souhlasíme, aby 50 % našich dětí, ba dokonce 50 % našich dcer vychovávali naši bývalí partneři. Tvrdíme, že intelekt není závislý na pohlaví. Nezbude nám tedy než přiznat, že i citový život je nezávislý na pohlaví a péče a láska k dětem nejsou výlučně ženskou záležitostí, stejně tak jako světová politika není výlučně mužským byznysem. Nedávno jsem četla knihu předního britského biologa R. Dawkinse, která se jmenuje Sobecký gen. Popisuje v ní mimo jiné společný výzkum genetiků a matematiků, kteří se specializují na teorii her. Snažili se najít životní strategii, která je nejúspěšnější pro přežití. Víte, která zvítězila? Kupodivu žádná z těch, které používají podlost, podrazy a mstu. Vyhrála ta, která dovedla první odpustit. Nakonec zvítězí ten, kdo první rozetne kruh vzájemné msty. Snad ani nemusím vysvětlovat, proč to všechno podrobně rozebírám v roce nula. Nula je důležitá. Nula je předzvěst. Třetí tisíciletí začíná až rokem 2001.