Nechápe, že po rozvodu u vás už není doma?

I když má po rozvodu u vás stále trvalé bydliště, není důvod dovolit mu, aby v noci kontroloval vámi dokoupené vybavení bytu a konfiskoval.

Po rozvodu se manžel odstěhoval, ale stále má v našem bytě trvalé bydliště. Přichází mne i naše děti kontrolovat, kdykoli se mu zlíbí. Odnáší odsud různé věci, dokonce i dětem bere hračky. Na policii mi sdělili, že zámek na dveřích nesmím vyměnit právě proto, že u mě má můj bývalý manžel trvalé bydliště... Jeho vpády do našeho soukromí se podobají teroru!

Problém bydlení v bytě po rozvodu se rozpadá do dvou částí. První z nich je existence společného nájmu, který vzniká ze zákona ve chvíli, kdy si navlečete snubní prstýnky. A je jedno, jestli jste už byt měli, nebo si ho teprve pořídíte. Rozvodem společný nájem nezaniká, ale bývalí manželé si jej musí upravit sami, jak stanovil "starý" zákon o rodině. Pokud jste se tedy rozvedla před 1. 8. 1998, odkdy platí novela tohoto zákona, musíte se s existencí společného nájmu bytu vypořádat s manželem sami. V případě, že se nedohodnete, kdo z vás bude byt nadále užívat, musí se jeden z vás obrátit na soud, aby určil, kdo bude nadále výhradním nájemcem. Pokud rozvod nenabyl právní moci před 1. 8. 1998, vztahuje se na něj novela zákona o rodině, podle které se musí rozvádějící se manželé ještě v době PŘED rozvodem dohodnout. Popsaná situace se týká ovšem pouze bytů, které jsou ve společném nájmu bývalých manželů. Jestliže se jedná o byt ve vlastnictví pouze jednoho z manželů a toto vlastnictví nespadá do společného jmění (dříve tzv. bezpodílové spoluvlastnictví), záleží na tom, zda druhý z rozvedených partnerů v bytě skutečně bydli, či nikoli. Jestliže byt skutečně obývá, nezbývá vám nic jiného než podat žalobu na vyklizení a domáhat se odchodu pozůstatku svého nevydařeného vztahu soudní cestou. Na scénu totiž přichází zákon č. 135/1982 o hlášení a evidenci pobytu občanů a vyhláška 146/1982, kterou se tento zákon provádí. Z těchto předpisů vyplývá, že hlášení k trvalému pobytu je pouze evidenčního charakteru a podle něj se má každý podle § 4 citovaného zákona do tří dnů přihlásit na ohlašovně policie k trvalému pobytu. Za zmínku stojí, že trvalým pobytem je podle § 3 "pobyt ve stálém bydlišti občana, to je zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče nebo zaměstnání". Trvalým pobytem tedy není místo, které má kdo zapsané v občanském průkazu, ale naopak tento údaj v občanském průkazu je každý povinen změnit podle skutečného stavu, kde se trvale zdržuje! Informace, kterou vám tedy předala policie, není přesná: policie musí nejdříve zjistit, komu svědčí právo nájmu bytu. Jestliže svědčí pouze vám, pak bez ohledu na to, že má váš bývalý v občanském průkazu doposud adresu trvalého bydliště v tomto bytě, nemá v něm co pohledávat. Je povinností policie po objasnění skutečného stavu začít dotyčného stíhat pro výše uvedený přestupek! Jako skutečné výhradní nájemkyni bytu by vám pak příslušela náhrada za škody způsobené nesprávným postupem státního orgánu. Je třeba si uvědomit, že doba, kdy bezvýhradně platila informace uvedená v "občance", je pryč.