Při pohovoru odmítněte otázky na svoje soukromí

Moc se ptá? Odmítněte odpověď, přestože vás všetečný tazatel zaměstnává. Existují otázky, které vám v žádném případě položit nesmí!

Před nedávnem se jedna naše přední odbornice chystala vycestovat na diplomatickou misi do oblasti svého zaměření. Ministerští úředníci vyslovili pochybnosti, zda je vůbec morálně schopna svůj úřad zastávat, když jako matka a manželka odjíždí do místa svého působení bez manžela (pracovně vázaného jinde) a navíc zanechá v Česku i své dítě, které právě nastoupilo ke studiu na vysoké škole. Mohli si to vůbec dovolit?

Jak je možné zabránit tomu, aby mne jako ženu budoucí zaměstnavatel nediskriminoval jen kvůli údajům, které na mně bez jakékoliv opory v zákoně vyžaduje? Pochopitelně žádnou takovou záruku zajistit nelze, a proto civilizované země, jako třeba státy EU, přímo zakazují zaměstnavatelům vyptávat se na skutečnosti, jež přímo nesouvisí s pracovním zařazením.

Náš zákoník práce a předpisy související - což je na prvním místě nařízení vlády č. 108, kterým se provádí zákoník práce - podobnou otázku vůbec neřeší. Jistým vodítkem může být pouze § 60 zákoníku práce, v němž je uvedeno, jakým způsobem má zaměstnanec právo žádat zaměstnavatele o vyhotovení pracovního posudku. V odst. 3 citovaného paragrafu se uvádí, že "jiné informace (rozdílné informace než ty, které jsou obsaženy v pracovním posudku) je oprávněn zaměstnavatel o zaměstnanci podávat pouze s jeho souhlasem". Při skončení pracovního poměru, jak praví odst. 2, je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci potvrzení o zaměstnání a uvést v něm dobu jeho trvání, skutečnosti týkající se nároku na dovolenou a zda jsou prováděny srážky ze mzdy. V nařízení vlády se navíc píše, že zaměstnavatel vyznačí též skutečnosti rozhodné pro posouzení nároků na nemocenské pojištění a odpracovanou dobu. Určitě jste poznala, že se jedná o zápočtový list. Vycházím z toho, že pokud má na jedné straně zaměstnavatel povinnost jisté informace vydat, je budoucí zaměstnavatel povinen tyto informace přijmout. Logicky z toho plyne, že jiné doplňkové informace by budoucí zaměstnavatel vůbec neměl být oprávněn vyžadovat. Pokud to dělá, zvyšte obezřetnost, neboť jeho přístup je již v tuto chvíli neseriózní. Každá osoba má právo na to, aby nebyla diskriminována tak, jak to zakazuje čl. 3 Listiny základních práv a svobod, kde jsou základní svobody zaručeny bez rozdílu pohlaví či jiného postavení. Jedním ze základních práv pak je podle čl. 26 odst. 3 právo každého na to, aby mohl získávat prostředky pro své životní potřeby prací.

Jestliže bychom se měli vrátit k úvodnímu případu: jak znám onu diplomatku, její odpověď' odpovědným úředníkům byla značně nediplomatická. Do uspořádání jejího soukromého života nikomu nic není ­a jejímu zaměstnavateli nejméně.