Islám všedního dne - brzy již i u nás...

Velká část politiků nejen u nás, ale i v západní Evropě tvrdí, že islám je náboženství, se kterým vlastně téměř nemůžeme přijít do styku, a když, tak pouze jako pozorovatelé muslimských věřících. Nijak jinak se nás prý islám nedotkne. Zejména je pak často vyvracena myšlenka, že by islámský právní systém - šaría - měl něco společného s právním řádem u nás či jinde v Evropě.

Žádné z těchto tvrzení není (bohužel) pravdivé. Instituty islámského práva pronikají do každodenního života občanů i nemuslimských zemí a staví i soudce v zemích, které nemají ve svých základech náboženství - a to tím méně islám – před nutnost se jím zabývat.

V Kanadě se musely soudy vyrovnat s institucí islámského práva, zvanou "maher". Jedná se o slib, který dává muž ženě, že v případě rozvodu žena od něj obdrží nějakou majetkovou hodnotu. Pokud jsem porozuměla správně, tak islámské právo vůbec nepočítá s tím, že by to byla žena, kdo opustí muže, takže se jedná o "vyrovnání" za rozvod iniciovaný manželem. V případě, který se odehrál v Kanadě, to byl jeden kilogram zlata, který měl manžel manželce vyplatit v případě rozvodu.

Kanadský okresní soud, který rutinně rozhodl o dětech, výživném a rodinném majetku, dospěl k závěru, že smlouva "maher" byla dostatečně určitá, jasná, srozumitelná a mající základní náležitosti kontraktu podle kanadského práva, že se jednalo o svého druhu předmanželskou smlouvu - a je zcela jedno, zda byla či nebyla uzavřena na základě islámského práva. Projev vůle stran byl jednoznačný a jasný. Proto podle uzavřené smlouvy "maher" rozhodl, a to ve prospěch ženy.

Domnívám se, že pokud by se v této situaci obrátila muslimka na český soud, posuzoval by situaci velmi obdobně, respektive, nenalézám - alespoň na této obecné úrovni - příliš mnoho možností, proč a jak by náš soud mohl rozhodnout jinak než soud kanadský. Takže vida - a máme tu aplikaci islámského práva v praxi.

Jak vyplývá z přiloženého článku, v otázce posuzování oprávněnosti či neoprávněnosti nároků ze smlouvy "maher" mohl soud vyjít z kanadského práva a jednalo se o otázku, kterou bylo možno celkem bez problémů právně posoudit. Jsem však zvědavá na to, až se soudy - a to jak kanadské, tak české či soudy jiné země, která je založena na neislámském systému práva, dostanou k posuzování případů, které z islámského práva vycházejí, respektive jsou na něm založeny, a výkladové pravidlo platného právního řádu té které země nebude nalezeno - pravděpodobně proto, že neexistuje, případně proto, že daný princip islámského práva přímo odporuje právnímu řádu té které země.

V každém případě, před všemi právníky - ovšem soudci zejména - leží ještě nejedna výzva. Protože jsem přesvědčena o nekompatibilitě islámského a neislámského práva, s jistou mírou škodolibosti očekávám, jak se s tím kolegové poperou.

http://nationalpost.com/news/canada/what-to-do-with-the-gold-divorce-cases-with-islamic-marriage-contracts-pose-challenge-for-courts