Na co myslím: Stoprocentně skvělá? Jedině mrtvá!

Když jste v úzkých, dokážete se svěřit druhým? Nebo se bojíte, že se shodíte? Stydíte se požádat o pomoc? Žena blízká Kláře Veselé-Samkové za tento strach zaplatila životem...

Lidé vám pomohou, jen když to dovolíte.

Moje spolužačka Alena pocházela ze skromných poměrů. Její máma se měla co ohánět, aby ji udržela v Praze na studiích. Ve "druháku" se však do toho Alenka obula s úsilím, které začalo nést plody: výtečný prospěch jí vynesl stipendium. Díky místu pomocné vědecké síly získala pravidelný příjem. Vynikající němčinu zužitkovala provázením po Praze. Pozoruhodnými známostmi se dostávala k pozoruhodným zdrojům výdělku. "Do neděle mám ušít dvanáct kankánových sukní, pomůžeš mi?" volala mí čerstvá doktorka práv, zatímco já jsem pracně klopýtala ke svému doktorátu. A během šití mě Alena jen tak mimochodem přezkoušela. Naše přátelství pokračovalo i po škole, kdy jsme se obě staly advokátkami. Když jsem se zelená trémou chystala sednout do televizního horkého křesla Arény, byla to ona, kdo mě objednal ke své exkluzivní kadeřnici, oblékl do svých šatů značky Versace a opět vyhnal do ulic za účelem zakoupení nejdražších lodiček v životě. Naposledy jsem je měla na Alenině pohřbu. V obřadní síni krematoria ve Strašnicích ležela v rakvi zasypané bílými růžemi, s hlavou, kterou jí s pravděpodobností hraničící s jistotou roztříštil lešenářskou trubkou její přítel a společník kanceláře. Ležela tam zavražděná. Následující den se konal pohřeb další právničky, Aleniny zaměstnankyně, jež byla zavražděna stejným způsobem patrně proto, aby hrůzný čin vypadal jako přepadení kanceláře, a nikoli jako vražda pro peníze, kterou také tento zločin zřejmě byl.

Na Alenu nikdo nemáme ­vzdychali jsme vždycky my, nad kterými držela ochrannou ruku, a s upřímným údivem jsme sledovali její vytrvalost, svědomitost, pečlivost - no prostě perfekcionismus. Věděli jsme přitom, že i kdyby všechno perfektní nebylo, Alena by nikdy nepřiznala, že se jí něco nepovedlo. Nepřipustila by, aby třeba zvedla telefon nebo aby vypustila z úst: "Člověče, já ti lítám v takovým průšvihu..." Ne, Alenka vždy všechno zvládala. Když před dvěma roky připravoval Cosmopolitan reportáž o diskriminaci žen v práci, byla Alenka jednou z mých horkých kandidátek na rozhovor. Kdo jiný než tato plně emancipovaná superžena by mohl podat svědectví o protivenstvích, se kterými se za své kariéry setkal? Alena však vyprovodila redaktorku ke dveřím své kanceláře; ona nikdy diskriminována nebyla. Stačilo však pár ran železnou trubkou od milovaného muže a bylo po emancipaci. Když nám Ája představila svou poslední známost, upadli jsme do rozpaků tentokrát my. Tenhle hromotlucký chlap se nám nezdál. Dovolovali jsme si připomínky stále častěji: "Ali, fakt je on ten pravý?" Věděli jsme, že je hulvát, že pije. Alenka však naše dotazy odmítala a "držela glanc" . Ne, všechno je v pořádku. Ne, všechno je perfektní. Mohlo by být snad něco, co ona dělá, neperfektní, mohla by nemít úspěch? Všichni jsme tušili, že se blíží průšvih, a jen jsme čekali, až nás Ája požádá o pomoc. Ne. Čekali jsme, až nám naše přítelkyně dovolí, abychom jí pomohli. Mluvili jsme o tom a věděli jsme, že až to rupne, bude Alenku trápit, že ten svůj glanc, ten umělý a pro nás nepochopitelný, nepravdivý glanc, ztratila. Co jsme však nevěděli, bylo to, že proti nám stojí člověk, který bude obviněn z úkladné vraždy. Tváří v tvář hrůzostrašnému osudu své přítelkyně marně pátrám po smyslu, který její smrt má. Alenka splňovala snad všechny rubriky Cosmopolitanu v obraze úspěšné ženy. Jejím jediným záporem bylo, že když byla v úzkých, nebyla ochotna od svého obrazu ustoupit. Má-li její smrt mít nějaký význam, musíte jí ho dát vy, jež čtete tyto řádky. V životě po nás chtějí úspěch a dokonalost. Zhroutit se a poprosit o pomoc je dnes v podstatě společensky nepřípustné. Tak nepřípustné, že i smrt je přípustnější a společensky únosnější. Jestli chcete se mnou uctít památku mé přítelkyně, tak prosím nekráčejte v jejích stopách. Přiznejte mámě, že: měla pravdu a ten váš je opravdu sígr, jak tvrdila. Že vám bude deset minut nadávat? Asi ano, ale tu jedenáctou minutu už bude určitě řešit s vámi, jak z toho ven. Jen tak ale budete mít šanci, aby ti, kteří vás mají rádi a chtějí vám pomoci, vám taky pomoci mohli a směli. Možná že to nezachrání jenom váš život, ale i život někoho dalšího. Snad jen tak dostane smrt JUDr. Aleny Benešové alespoň náznak smyslu.