Plácnutí přes zadek v popisu práce?

Pořád otravují s tím směšným sexuálním harašením. Kvůli čemu si ty chudinky vlastně stěžují? Ať jsou rády, že u nás to není jako v Americe a že si na ně vůbec ještě někdo chce sáhnout!

Po delším shánění jsem dostala místo sekretářky v jedné agentuře. Její ředitel, malý obtloustlý pán středního věku s vysokým sebevědomím a jistě ještě vyšším kontem, však spíše než odvedenou práci hodnotil moje tělesné vnady. Oplzlé narážky, nevhodné poklony a nepříjemné doteky způsobily, že moje nadšení pro práci značné opadlo. Vždy když jsem ho viděla vcházet do své kanceláře, polil mne pocit hnusu. Dávala jsem mu jasně najevo, že mne najal jako sekretářku, a ne jako předmět pro ukojení svých potřeb. Přestal mne sice obtěžovat, ale začal mi dávat zcela nesmyslné práce, skončilo to až uklízením po zednících v novém objektu firmy. Když jsem to odmítla dělat, dostala jsem okamžitě "padáka". Po chvíli vzal sice ředitel vyhazov zpět, ale já stejně nevím, co mám dělat... 

- Eva, l8 let

 Sexuální obtěžování je dodnes považováno v českých zemích za cosi víceméně dovoleného, normálního. Američanky, které už měly té "normálnosti" dost a vydobyly si na tomto poli svoji ochranu, jsou terčem posměchu a slouží jako "důkaz", že i velmoci se mohou zbláznit. Myslím, že je načase, abychom se trochu "zbláznili/y" také. I když naše legislativa neobsahuje přímou úpravu daného problému, bezmocné rozhodně nejsme.

Především dle čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jsou veškerá práva a svobody zaručeny všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti... atd. Čl. 28 Listiny rovněž stanoví, že zaměstnanci mají právo nejen na spravedlivou odměnu, ale i na uspokojivé pracovní podmínky - což rozhodně nejsou ty, které čtenářka Cosmopolitanu ve svém dopisu popisuje. Shrnuto a sečteno, jednání par na, ředitele je jednoznačně v rozporu s Listinou základních práv a svobod, tedy protiústavní.

Z hlediska trestního práva by se podle mého názoru dal pro daný případ použít § 237 trestního zákona, který trestá útisk. Zní takto: "Kdo jiného nutí, zneužívaje jeho tísně nebo závislosti, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců." Jako zaměstnanec jste jednoznačně v závislosti na svém zaměstnava­teli a jste vystavena jeho jednání, které musíte chtíc nechtíc trpět.

Také pracovní právo by teoreticky mělo k danému problému co říci, avšak není tomu tak. Lze se obrátit pouze na všeobecná ustanovení, která řeší zejména onu následnou část vztahu mezi zaměstnavatelem a naší čtenářkou, totiž ono "ukládání zcela nesmyslných úkolů". § 36 zákoníku práce jednoznačně říká, že konat práce jiného druhu nebo v jiném místě, než byly sjednány v pracovní smlouvě, je zaměstnanec povinen jen výjimečně, v případech přímo uvedených v § 37 a 38 ZP Jestliže tedy naší čtenářce ukládal její nadřízený jiné úkoly, než jaké byly obsaženy v její smlouvě, jednal v rozporu se zákoníkem práce. Z teoretického hlediska bychom to zhruba měli - teď ještě nějaký praktický návod. Především jsem toho názoru, že zejména s ohledem na výše popsanou zkušenost by každá zaměstnaná žena měla, dbát na to, aby měla přesně popsanou náplň práce. Pokud není obsažena přímo ve vaší pracovní smlouvě, nechť tato smlouva alespoň obsahuje ustanovení, že přesná náplň práce je součástí této smlouvy. Sama začněte na této náplni pracovat, ­popište vše, co děláte každý den, i pracovní úkony, ke kterým dochází pouze občas. Nechť z náplně práce přesně vyplývá, komu jste podřízena, komu nadřízena, od koho přijímáte úkoly, za koho přebíráte práci a zodpovědnost v případě jeho nepřítomnosti. Usilujte o to, aby tuto náplň práce - po případném doplnění - podepsal nadřízený, nejlépe ten, se kterým máte podepsanou pracovní smlouvu. Pokud to odmítá, nezbývá než zaslat tuto náplň práce spolu s doporučeným dopisem, ve kterém uvedete, že toto nadále považujete za svoji náplň práce. Obdobným způsobem bych reagovala i na sexuální obtěžování. "Vážený pane, dne toho a toho jste udělal to a to... Nešlo o první záležitost, opakovaně jsem Vás upozornila na nevhodnost Vašeho jednání... Pakliže neustanete, budu muset zvážit své další kroky..." Kopii dopisu si uschovejte (ale ne v zaměstnání!), podací lístek rovněž. A co se týká "vyhazovu" - z toho nemějte obavy. § 53 zákoníku práce přesně uvádí, ve kterých případech může zaměstnavatel zrušit pracovní poměr okamžitě. Nevyhovění sexuálnímu obtěžování vedoucího mezi tyto důvody rozhodně nepatří. Pokud "vyhazov" přesto dostanete, je zde skvělá příležitost obrátit se se svými pracovněprávními nároky na soud. K této žalobě bych pak vřele doporučila přiložit i oznámení o trestném činu útisku, jež neprodleně učiníte bud místnímu oddělení Policie ČR, nebo na příslušném státním zastupitelství.