Společné jmění – společný osud

"Co je tvoje, to je moje a co je moje, do toho ti vůbec nic není, drahoušku," tak vypadají někdy zcela mylné představy zákonných partnerů o hospodaření se společným jměním manželů.

Chce pro sebe shrábnout celou výhru? Nedejte se!

Můj manžel pravidelně sází, přiznám se, že ani pořádně nevím na co. Peníze na sázky jdou pochopitelně z rodinného rozpočtu, neboť s hráčskou vášní manžela je v něm předem počítáno. Doposud nikdy nevyhrál žádné horentní sumy, možná tak pět set korun, které zase spolkly sázky. Nedávno však vyhrál sumu, která rozhodně není zanedbatelná. Když jsem však začala i já uplatňovat svoje představy, jak alespoň část peněz použít, manžel mi řekl, že mi do toho nic není, protože to jsou jeho peníze. Byla jsem z toho hodně rozladěná. Má ale vůbec pravdu?

- Jana K.

Před novelou občanského zákoníku, danou zákonem č. 91/1998 Sb., i po této novele je předmět společného jmění manželů (dříve bezpodílového spoluvlastnictví manželů) stejný § 143 občanského zákoníku jasně stanoví, co všechno je předmětem společného jmění manželů (SJM): je to vše s výjimkou věcí získaných darem nebo dědictvím a restitucemi. Další majetkovou hodnotu, která není součástí SJM - a to navzdory tomu, že není vyjmenována jako část majetku ze SJM vyňatá -, představuje náhrada za bolestné a náhrada za snížení společenského uplatnění. V těchto případech je totiž finanční plnění vázáno přímo na událost (příčinu) a na osobu, jíž se událost, ze které odškodnění vyplývá, stala. Pro vlastnictví v rámci SJM není rozhodující, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí společného majetku. O tom, že do SJM by nepatřily příjmy z výher, není v celém občanském a zákoníku ani slova. Komentáře i judikatura se naopak vzácně shodují v tom, že do společného jmění manželů patří jak výnosy z loterií a vkladních knížek, tak i výnosy ze sázek. Co se týká naší čtenářky, je tedy zřejmé, že bez ohledu na to, kdo měl při zatrhávání křížků šťastnou ruku a kdo vystál místo ve frontě na podání sázky, stává se i ona šťastnou výherkyní. Pouze na doplnění uvádím, že samotný zákon o hrách a loteriích vůbec neuvádí, kdo je výhercem; i z toho je tedy zřejmé, že určení výherce spadá pod obecnou právní úpravu občanského zákoníku.

Co se týká samotného nakládání s výhrou, především je zde ust. § 145 občanského zákoníku. Zde je výslovně uvedeno, že majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají oba manželé společně. Jestliže manžel tazatelky vyhrál větší obnos, je nepochybné, že hospodaření s tímto obnosem není "obvyklou správou společného majetku", u které zákon nevyžaduje vzájemný souhlas manželů, a není možné, aby s výhrou nakládal pouze jeden z manželů. Co je a co není "obvyklou správou", můžeme přitom odvodit nejen z absolutní výše částky, se kterou je nakládáno, ale i z celkových zvyků a způsobu hospodaření rodiny. Tomu odpovídá i postoj tazatelky, která uvádí, že drobné výhry, řádově ve stokorunových částkách, byly opět (s jejím at' mlčenlivým, či výslovným souhlasem) investovány znovu do hry. Je tedy zřejmé, že v dané rodině "obvyklou správou majetku" ve směru k sázkám byly částky právě výše uvedeného rozsahu. Ve všech případech přesahujících jak konkrétní zvyky v rodině, tak i s ohledem na absolutní výši částky nejde o "obvyklé hospodaření" a "obvyklou správu" a v této záležitosti, totiž v rozhodnutí o tom, jak s danou částkou ­výhrou - naložit, musí rozhodovat oba manželé ve vzájemném souhlasu. Pokud tak činěno nebude, může být nakládání s výhrou jen jedním z manželů neplatným právním úkonem. Druhý manžel, který s nakládáním s částkou nesouhlasí, se může domáhat jak zrušení takového právního úkonu (tedy toho, že s penězi bylo naloženo určitým způsobem), tak třeba i nahrazení jemu vzniklé újmy ze samostatného jmění manžela, který s výhrou neoprávněně sám nakládal.