Kandidatura Kláry Samkové do Kárné komise České advokátní komory

14. 9. 2025

Dne 3. 10. 2025 proběhne sněm České advokátní komory. Kandiduji na něm do Kárné komise ČAK, která rozhoduje v tříčlenných senátech "o vině a trestu" jednotlivých advokátů. Zde je moje volební prohlášení:

POHLEDEM Z DRUHÉ STRANY

(Pár slov o mé kandidatuře do Kárné komise ČAK)

Bylo to tuším už před dvěma sněmy, kdy se pořádaly diskuse kandidátů zejména do představenstva s "prostým advokátním lidem" Mslím, že se tomu říkalo "advokátní interpelace". Na jednu z nich jsem se též dostavila, leč zaplakala jsem nad vějdělkem. Jistě - moje vztahy s Českou advokátní komorou nikdy nebyly problémuprosté, ale opravdu jsem si nemyslela, že se na mne JUDr. Jirousek, tehdejší předseda ČAK rozezlí a vytkne mi, že je doopravdy zklamán, že nikam nekandiduji (a jen kritizuji, že...). Poněkud přitom pozapomněl, že kdyby skutečně po mé kandidatuře toužil, nic by jím vedenému představenstvu ČAK nebránilo v tom, aby mne na kandidátku zařadilo. Inu, co naděláme... Shánět padesát podpisů na podporu kandidatury je věc velmi obtížná, protože, jak známo, advokacie je povolání značně osamělé a pokud nejste členem velké advokátní kanceláře, tak se s ostatními advokáty setkáváte v podstatě jenom jako se zástupci protistran. A to není úplně nejlepší pozice pro získávání podpory kandidatury. Když jsem také žádala, aby mi matrika za účelem "rovného přístupu" ke kandidatuře buď poskytla e-maily všech advokátů, anebo jim můj text s žádostí o podporu rozeslala, můžete hádat jednou, jak jsem dopadla.

Pro letošní sněm - a doufám, že i pro všechny další - se situace změnila a kandidatura není omezena žádnými jinými požadavky než přihláškou prostou. Takže jsem této nově vzniklé situace využila. Abych kandidovala do představenstva ČAK, k tomu se necítím být povolána. Pochybuji totiž, že by se mi "zajeté koleje" podařilo změnit. Také nepochybuji o tom, že i letos to dopadne jako vždy: naprosto mizivým (pakliže vůbec nějakým) zastoupením "advokátů lučních", tedy samostatných, z menších měst a procesualistů, takže převážnou část Představenstva obsadí velké kanceláře, které přece dělají tu "vysokou advokacii" a mohou tudíž "řádně reprezentovat". Budiž jim přáno... Kromě toho zastávám kacířskou myšlenku, že skutečným vládcem Komory není předseda ČAK, ale předseda Kontrolní rady, který zároveň zastává exkluzivní místo kárného žalobce.

Rozhodla jsem se proto pro kandidaturu do Kárné komise. Vede mne k tomu několik důvodů. Především je nutno říci, že volba do jiného orgánu komory než představenstva se nikdy netěšila zásadnímu zájmu advokátů. Kárná komise stála na okraji zájmu i proto, že ji advokáti vnímají jako "nutné zlo", jako něco, na činnost čehož je určeno "výpalné" v podobě členských příspěvků. Tento snížený zájem je dán i tím, že řada - naprostá většina - advokátů se s kárným řízením nikdy nesetkala, a to prostě proto, že při jejich agendě se prostě nedostávají do situací, kdy by se klient, resp. bývalý klient (což je asi nejčastější druh stěžovatele) dostal do pozice, kdy by stížnost považoval za vhodný nástroj k uplatnění svých práv.

Kárná komise a projednávání kárných věcí se týká v naprosté většině advokátů, kteří se zabývají "private law", tedy nikoliv korporátním či obchodním právem. Domnívám se, že právě praxe v této oblasti, totiž "s dotekem člověka" je pro práci v kárné komisi nesmírně důležitá, ba přímo zásadní. Dovoluji si připomenout, že jsem advokátkou dosti neuvěřitelných 31 let, a to právě v oblasti soukromého práva. Myslím si, že i proto umím velmi dobře odhadnout, co se za kterou stížností ve skutečnosti skrývá. někdy je to skutečně pomsta bývalého klienta. Snaha - bohužel i kolegy advokáta, obhajujícího protistranu - anebo protistrany samotné získat v rámci vyřizování stížnosti a následného kárného řízení nějakou výhodu. Na příklad informace, ke kterým by se jinak tato strana nedostala anebo argument, předestíraný soudu "advokát je prověřován!!! či dokonce kárně stíhán!!!". Podle mých zkušeností kárná komise a senáty oři projednávání jednotlivých případů se vůbec nezabývají motivy, s jakými se stěžovatel obrací na kontrolní radu a následně přichází i kárné řízení. Rozhodování kárných senátů je tímto hrubě poznamenáno, což bych ráda rozklíčovala a změnila. Samotnou kapitolou pak je otázka tzv. "důstojnosti advokáta", což je pojem zcela subjektivní a velmi jednoduše zneužitelný. Některá kárná rozhodnutí kárných senátů vnímám jako přímý zásah do soukromí advokáta, do jeho osobního a rodinného života. Komora si zde dle mého názoru přivlastňuje pravomoci, které jí nepřísluší. Totéž se týká i projevů advokátů, které jsou "politické povahy". Z rozhodování komory, resp. kárných senátů to někdy vypadá, jako kdyby advokáti neměli právo na politický názor, a to zejména na odlišný politický názor než je názor právě panující vlády. To podle mého názoru je zcela špatně.

Letos kandiduje - pokud jsem počítala správně - do Kárné komise 126 kandidátů, přičemž Kárná komise má 83 členů. Uvidíme, zda se zde najde i jedno místečku pro někoho údajně tak kontroverzního, jako jsem já.

Důvodem pro mou kandidaturu je i zásadní nespokojenost s dosavadní činností Kárné komise. Již v minulých, ba i předminulých volbách řada posléze zvolených členů kárné komise kandidoval s tím, že jako svůj hlavní úkol vidí vytvoření kompletní sbírky kárných rozhodnutí. Ta však do dnešního dne neexistuje. To, co je publikováno v bulletinu ČAK, případně na webu ČAK, je absolutně nedostatečné. Není možno vysledovat standardní judikaturu kárných senátů, takže ve své podstatě jsou výsledky kárných řízení nepředvídatelné. Per analogiam trestního řízení je tento stav neúnosný. To, že kárná komise v této práci své komplexní judikatury nepokročila, považuji za její zásadní selhání.

Kromě výše uvedeného mám jednu další "kvalifikaci", kterou se, pokud je mi známo, nemohou další kandidáti, stejně jako dosavadní členové Kárné komise, pochlubit. Já sama jsem totiž čelila řadě stížností a kárných stíhání. Naprostá většina z nich byla odložena již kontrolní radou (k jejíž činnosti v této oblasti mám ovšem též zásadní výhrady), v několika kárných řízeních jsem byla odsouzena, ovšem opět naprostá většina těchto kárných rozhodnutí byla zcela zvrácena v rámci správního soudnictví. Vím tedy velmi dobře, jakými neduhy trpí kárná rozhodnutí. Domnívám se, že právě tyto moje specifické zkušenosti mohou významně napomoci ke zkvalitnění práce komise. I když musím přiznat, že řada mých kolegů, a to jak těch, kteří budou ve své práci v kárné komisi pokračovat, tak nových, nebude z mých připomínek nadšena. Ale práce v jakémkoliv voleném tělese přece není o tom, aby se kolegové plácali navzájem po rameni, ale aby došlo ke zkvalitnění práce, v tomto případě ke zkvalitnění rozhodovací činnosti kárných senátů.

Věřím, že do práce Kárné komise budu moci přinést poněkud jiné názory a pohledy, než jaké byly dosud v tomto tělese standardem. Doufám, že moje práce by přispěla ke zprůhlednění práce Kárné komise a k tomu, že advokáti získají v tento orgán ČAK důvěru. Ano, říkám, "získají". Protože podle mého názoru v současné době tuto důvěru obecného "lidu advokátního" Kárná komise postrádá. Doufejme tedy, že bude líp...

JUDr. Klára Alžběta Samková, Ph.D. č. ČAK 03005, advokátka od 1. 1. 1994