Mezinárodní prvek rodinného práva ve všednodenní praxi

Jasně že jsem měla z mezinárodního práva soukromého zkoušku za plný počet bodů a ohledně této oblasti mi mohl zkoušející do indexu klidně napsat „nepouštět na saka“.  Po nějakých čtyřiceti letech se ovšem ukazuje, zač je toho loket, neb Pán Bůh či někdo jiný naznal, že je čas na reparát.

Trvá to vlastně už léta a kombinace rozvádějících se  on – Čech – ona – něco jiného, případně ona – Češka – on něco jiného je stálou součástí naší agendy. Jen to „něco jiného“ se poněkud mění. Klasika je EU, případně Británie, USA, Ukrajina a Rusko. Došlo ale i na Argentinu, Ekvádor, i Vietnam. Člověk by řekl, že největším oříškem bude právě ten Ekvádor, ale i „standardní“ země mohou být pěkný oříšek. V poslední době komplikace přicházejí zásadně z USA.

Takový tatínek z USA se ukázal být poměrně problém, když považoval za nutné před jedním z pražských soudů prokazovat, že již není Mormon, takže mu má být tříleté dítě svěřeno do výlučné péče. A to zejména i protože, že jeho předchozích šest dětí z předchozího manželství (nebo předchozích manželství?? Nějak jsem se nezorientovala…ona je ta polygamie zakázaná… teda… nepovolená… už i Mormonů, ale praxe mi tak nějak naznačovala cosi jiného) má následkem návrhu matky (matek) soudem zakázáno do doby zletilosti vycestovat z USA, takže samozřejmě nejmenší dítě by mělo za svými polorodými sourozenci do Utahu dojíždět/dolítávat, aby všichni mohli být jedna velká šťastná rodina. To bylo poprvé, kdy jsem se začala intenzivně zajímat o rodinné právo státu Utah, totiž s ohledem na ten zákaz vycestování Když nemohou vycestovat z USA, co kdyby nesmělo dítko vycestovat z ČR? Takové ustanovení by  mi přišlo velmi příhodně aplikovatelné, a to zejména za nevalného postavení naší klientky, která se dopustila tzv. „vnitrostátního únosu“, tedy se bez vědomí a explicitního souhlasu otce přestěhovala z Prahy asi 150 km do domu své rodiny. Oproti vzdálenosti Praha – Salt Lake City mi to sice přišlo poněkud pod moje rozlišovací schopnosti, ale zákon je zákon a nálezy Ústavního soudu jsou jednoznačné. Je to únos… Že se k tomu Ústavnímu soudu dříve či později propracujeme, jeví se mi býti čím dál pravděpodobnější, neb v současné době řešíme další prohřešek matky, totiž, že tříleté dítě odmítá se s tatínkem vídati po skype (či kýho výra to ďas…) po dobu patnácti minut, jak předepsáno rozsudkem. Navíc stále nehovoří plynně anglicky, což byl ovšem pro otce zásadní argument proti přestěhování matky do… ano… no prostě ne příliš frekventovaného příhraničního městečka. Není tam anglická školka a školka! Před soudem sice otec hrdě prohlásil, že v daném…hm… necentru světového dění obé na vlastní náklady založí, čímž samozřejmě podpoří české děti, a nikolivěk mormonskou církev. Místo tohoto podnikatelsko-charitativního záměru zatím padl ten návrh na exekuci, aby dítko skypovalo. Tož uvidíme…

Ovšem rodinné právo státu Utah je úplně jednoduchá záležitost oproti rodinnému právu státu Nevada. Dvě dámy, naleznuvše v sobě zalíbení, odlétly do Las Vegas, kde je stejnopohlavním párům dovoleno uzavírati manželství. Prosím věnujte pozornost terminologii: manželství – nikoliv partnerství. Dámy si přály býti sobě navzájem manželkami, nikoliv (registrovanými) partnerkami. Bohužel po pár letech je to přešlo a jedna z nich se dostavila do naší kanceláře s nekompromisní žádostí o rozvod. Opět prosím věnujte pozornost terminologii: o rozvod – nikoliv o zrušení registrovaného partnerství… Do toho se nám zamotala od 1. 1. 2025 v účinnost vstoupivší novela Občanského zákoníku, týkající se právě partnerství stejnopohlavních párů. Ovšem pozor, pořád se jednalo o partnerství, nikoliv o manželství. Otevřela se před námi nekonečná šíře srovnávání práva nevadského a českého s mnoha podotázkami: na příklad – má se manželství v Čechách nejdříve registrovat jako partnerství a následně toto partnerství zrušit, čímž bude tak jaxi automaticky rozvedeno i nevadské manželství? Advokátní kanceláře obou manželek – které se v dokonalé shodě obě rozvést chtěly – vypracovaly řadu působivých právních rozborů, plynoucích z noční četby nevadského zákona o rodině a již zmíněného zákona o mezinárodním právu soukromém. Rozvést či zrušit? Dle českého či nevadského práva? Noční lampičky a computery svítily dlouho do noci nejen v obou advokátních kancelářích, leč též v domácí pracovně soudce jistého obvodního pražského soudu, kterému všichni okolo se rojící advokáti nekompromisně a v dojemné shodě podsunuli, že je k řešení daného problému místně příslušný. Na soudní jednání se obě strany i soud dostavili vyzbrojeni vlastním překladem příslušného nevadského zákona. Soudce to zkusil nejdříve s neortodoxním návrhem, že se jako teda díval do centrálního registru obyvatel a že obě dámy tam jsou vedeny jako svobodné, takže kdyby třeba mohly na ty líbánky v Las Vegas zapomenout, tak by se to mohlo vyřešit „suchou cestou“ bez rozvodu. Nakonec se všichni shodli, že civilní úřady státu Nevada by možná asi či se značnou pravděpodobností s jeho názorem nesouhlasily, neb po českém centrálním registru obyvatel by jim bylo putna i bez Putny, takže jsme se přece jen vrhli do věci samé. Obě zúčastněné strany – poučeny svými učenými právními zástupci – měly sepsánu dohodu o majetkovém vypořádání, a to s odkazy na příslušná ustanovení nevadského zákona, toto bylo též do spisu založeno slavnému soudu a ten nakonec manželství, které v České republice vůbec neexistuje, brilantně rozvedl. Zrušit něco, co ve zdejším právním řádu neexistuje, tomu říkám (právní) odvaha… Bohu budiž chvála.

Po exkurzi do amerického Středozápadu následovala anabáze indická. Matka odmítla zapsat otce svých dvou (!!!) dětí do rodného listu, leč alimenty v českých luzích a hájích v dosti zřídkavě viditelné výši (a to směrem nahoru, kdo by to řekl…) přijímala. Zaštitovala se přitom ustanovením § 16 zákona o matrikách, dle kterého nesezdaní rodiče, tedy otec i matka, předloží k prohlášení o otcovství oba své rodné listy. Zdá se vám, že naše drahá vlast úpí pod jhem byrokracie a administrativní překážky k jsou vám házeny pod nohy jak klády ze stoletých dubů? Pak doporučuji, abyste si zajeli vyřídit rodný list do Nového Dillí. Od chvíle, co se (po několika letech nepřeberného úsilí a chudší o nemalé množství finančních prostředků utracených zdokladovatelně i nezdokladovatelně) vrátíte do naší rodné vlasti, budete na každého českého úředníka hledět se zrakem zvlhlým dojetím, jaký je to dobrý člověk. Pro úplnost třeba dodat, že žádný z předcházejících právních zástupců našeho klienta si bohužel zákon o matrikách ani neotevřel, takže jim zcela unikl § 16 odst. 9., který zní: „V případech hodných zvláštního zřetele, zejména u osoby, která žádá o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky, azylanta nebo osoby požívající doplňkové ochrany, může matriční úřad připustit nahrazení dokladů uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 čestným prohlášením rodičů, nebo jednoho z nich.“ Jinými slovy – s pravděpodobností blížící se jistotě stačilo vrhnout s jistými kvílením po příslušné matrice, vedoucí knihu narození, působivě sepsané lejstro o tom že dotyčný je skutečně tím dotyčným, za kterého se vydává, podložit to pasem a bylo by vymalováno. Takto bylo nutno se posunout na soud na opačnou stranu naší krásné vlasti než bylo místo postižené post-mormonským dopuštěním Božím. Na soudě v lůnu příhraničních hor hleděla na všechny zúčastněné soudkyně přísným zrakem. A pravila, že BUĎ, se tady tedy učiní shodně oběma rodiči prohlášení o otcovství ANEBO se začne zkoumat, proč se matka odstěhovala bratru 200 kiláků od trvalého bydliště otce, kde původně i ona bydlela které jest – pozor, změna, v Praze. Do naší Matičky se otec natrvalo uchýlil evidentně před indickou byrokracií, Pán Bůh mu pomáhej…Odcházeli jsme všichni vzdaní se úplně všeho, všech odvolání a předběžně vykonatelní, majíce pouze právo požívání alkoholických nápojů, to ovšem až poté, co se všichni zúčastnění prokličkují svými vozidly zpět do míst, kde se nebudou muset držet volantu. Zbývá už jen dořešit „drobnou“ otázku, totiž, jak moc se má tatínek naučit česky, dětičky hindu a jak budou probíhat styky. Pokud bude klient či protistrana zlobit, navrhnu, aby místem předávání dítek bylo Nové Dillí, ony pak ty námitky všechny strany přejdou.

Aby Indie nebylo málo, dostavil se vzápětí bodrý Ir ženatý s Indkou, že už toho má dost a hodlá se rozvést. Zabořili jsme se do mezinárodního práva soukromého až po lokty a jako oprava z „mezinára“ na jedničku s hvězdičkou dvakrát podtrženou by určitě stačil doklad o tom, že jsme přesvědčili pražský soud o jeho místní příslušnosti k rozvodu manželství Ira s Indkou, které bylo uzavřeno v Mumbaji. Následných takticko-strategických schůzek s klientem bylo několik, leč moc to nevedlo k žádnému výsledku. Ostatně, komu by se chtělo se rozvádět, když má k disposici manžílkovu platinovou kreditku, že… Zlom nastal až v momentě, když přišly na přetřes…. KOČKY. Rodinné kočky. Pakliže manžel (nastávající ex-manžel) zařídí s transportem manželky i transport rodinných koček, bude dán k rozvodu manželství okamžitý souhlas. Umíte zařídit přelet koček z Prahy do Mumbaje? Umíme… Umíme úplně všechno. Naše kancelář je zcela přesvědčena, že dvacetimilionová Mumbaj na pražské kočky již netrpělivě čeká a určitě je bolestně postrádala. Co bychom neudělali pro posílení Pražsko – Mumbajských vztahů. Aj Hřib s Taiwancem nám mohou takové sepětí mezinárodní spolupráce závidět!

Nedivte se, že vždy, když mám otevřít pracovní e-mail, pociťuji jistou nespecifikovanou úzkost. Co na mě čeká příště? Amišové? (no – ti se nerozváděj…) Nějaká Afrika? Šaría – islámské právo? Ať je to co je to: jsem přesvědčená, že tu trojku ze „soukromka“ jsem už účinně napravila. S hrdostí a odvahou budu hledět, co dalšího mi život s rodinným právem obsahujícím mezinárodní prvek přinese.