Peníze v cestovce jako v nechtěné záložně

Písecká CK Prácheň si fakticky bere od zákazníků bezúročné půjčky

Zákazník Novák (jeho skutečné jméno redakce na jeho žádost neuvádí) zaplatil 1. června písecké cestovní kanceláři Prácheň 26 tisíc korun za zájezd do Řecka pro dvě osoby. Zájezd se nekonal, peníze do druhé půlky září zpět nedostal.
Pár dní po zaplacení mu cestovka napsala, že pro malý zájem se zájezd nekoná a že své peníze dostane zpět do konce srpna. Nestalo se tak: ještě ve druhé polovině září totiž vedl zákazník s cestovní kanceláří korespondenci, v níž se vrácení peněz musel domáhat. Jeho peníze byly v cestovce jako v nechtěné záložně.

Podobně dopadli i další klienti ... Z dopisu, který CK Prácheň panu Novákovi napsala, navíc vyplývá, že podobných případů, jako je ten jeho, nastalo již na samém počátku sezóny v cestovce mnoho. Při pohledu do katalogu lze snadno spočítat, že na letošní sezónu nabídla CK Prácheň jen v autobusových zájezdech (pobytových i poznávacích) na dva a půl tisíce míst, další jsou v nabídce zájezdů leteckých.
Pokud by jen desetina zákazníků dopadla jako pan Novák, měla by CK Prácheň na čtvrt roku k dispozici odhadem více než tři milióny korun jako "bezúročnou půjčku".
Lze spekulovat i o tom, že CK Prácheň zařadila do katalogu atraktivní zájezdy, které vůbec neměla v úmyslu uskutečnit a byly určeny jen k tomu, aby se na ně nachytalo co nejvíc potenciálních zákazníků, kteří by se na "bezúročnou půjčku" složili. Podezření v tomto směru navíc zesiluje skutečnost, že redakce jednatele společnosti Michala Hrazdila opakovaně žádala o vyjádření, ale jeho stanovisko nedostala. Právo proto požádalo o názor renomované právníky:
Klára Veselá-Samková: Podle toho, jak jste situaci popsali, bych reagovala tak, že bych se obrátila na policii s tím, ať to prošetří, zda se nejedná o podvodné jednání. Sama policie by totiž mohla zjistit, že těch klientů je více než ten jeden váš čtenář, a pokud by se to potvrdilo, tak je nasnadě stíhání pro podvod.
Za druhé bych se také obrátila na soud s civilní žalobou v občansko-právním sporu.
Eduard Bruna: Obrátil bych se na cestovku s dopisem, ve kterém bych jí dal ultimátum, dokdy by od doručení toho dopisu měla peníze vrátit.
V dopise bych navíc upozornil, že pokud se tak nestane, obrátím se na soud v civilní žalobě, ve které by jim hrozil mnohem vyšší postih než jen zaplacení zájezdu (soudní poplatky, výdaje na advokáty atd.).
Klient má výhodu v tom, že když zaplatil zájezd a má na to doklad, jde prakticky o smluvní vztah, o zákonnou smlouvu. Cestovní kancelář ji nevrácením peněz nesplnila, což by v případě soudní žaloby jasně hrálo ve prospěch klienta.