2008

HN: Nejvyšší soud se zastal pěstitelů konopí

Případ důchodkyně, kterou sužuje revma, pomohl změnit výklad zákona, který se týká držení marihuany. Vyplývá to ze včerejšího verdiktu Nejvyššího soudu.

Už loni začaly soudy k užití konopí jako léku přihlížet jako k polehčující okolnosti. A tento přístup teď potvrdily také v případě penzistky Márie Brodské.

"Jednu patu už mi to pomohlo zahojit, kdyby mi nesebrali mastě, mám zahojenou i druhou," stěžovala si novinářům sedmapadesátiletá důchodkyně Brodská, když na podzim dostala dvouletý podmíněný trest za to, že si základ léčivých krémů - rostlinky konopí - pěstovala ve fóliovníku na zahradě.

Patám seniorky, žijící ve vesnici Rožďalovice u Nymburka, nyní svítá naděje díky Nejvyššímu soudu, který včera vrátil případ nižším instancím k prošetření.

"Okresní soud v Nymburce ani Krajský soud v Praze neprokázaly, že by v tomto případě byla naplněna definice nedovolené výroby omamných látek," řekl ke včerejšímu rozhodnutí mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig.

Nejvyšší soud včera vlastně potvrdil přelomový rozsudek z února minulého roku, kterým stanovil, že pěstování konopí nemusí být činnost zcela totožná s výrobou marihuany.

MF DNES: Vraťte nám miliardy

Potomci českých továrníků žádají náhrady za znárodněný majetek. "Stát nám dluží," říkají

Je to úžasný nápad. V malé pražské dílně Jindřicha Waldese vzniká stroj, který dokáže vyrábět jednu patentku za druhou. Malé patentky nahrazující knoflíky jsou světovým hitem. Píše se rok 1902 a dílna s pouhými čtyřmi zaměstnanci se okamžitě začne rozrůstat. Za čtyři roky už se staví v Praze-Vršovicích továrna. Vznikají filiálky: v Drážďanech, Varšavě, Londýně, New Yorku, Barceloně, Paříži...
Továrna má vlastní učiliště, vývojovou dílnu a mzdy jedny z nejvyšších v Rakousku-Uhersku. Financuje studijní, kulturní i sportovní instituce. Když Jindřich Waldes jede do Ameriky, vyfotografuje si na lodi americkou herečku, která si dá do oka patentku. Podle fotografie později slavný malíř František Kupka nakreslí obraz: Dáma s patentkou. Nebo také: Slečna Koh-i-noor, podle indického drahokamu. 

MF Dnes: Vraťte nám miliardy

Potomci českých továrníků žádají náhrady za znárodněný majetek. "Stát nám dluží," říkají

Je to úžasný nápad. V malé pražské dílně Jindřicha Waldese vzniká stroj, který dokáže vyrábět jednu patentku za druhou. Malé patentky nahrazující knoflíky jsou světovým hitem. Píše se rok 1902 a dílna s pouhými čtyřmi zaměstnanci se okamžitě začne rozrůstat. Za čtyři roky už se staví v Praze-Vršovicích továrna. Vznikají filiálky: v Drážďanech, Varšavě, Londýně, New Yorku, Barceloně, Paříži...
Továrna má vlastní učiliště, vývojovou dílnu a mzdy jedny z nejvyšších v Rakousku-Uhersku. Financuje studijní, kulturní i sportovní instituce. Když Jindřich Waldes jede do Ameriky, vyfotografuje si na lodi americkou herečku, která si dá do oka patentku. Podle fotografie později slavný malíř František Kupka nakreslí obraz: Dáma s patentkou. Nebo také: Slečna Koh-i-noor, podle indického drahokamu.
"Vím, že jsem potomek Waldesů, kteří založili továrnu a dali světu patentku," říká ve svém pražském bytě Jiřina Nováková. Čeká nyní na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který posuzuje její nároky na část vršovické továrny (a také obrazy včetně toho Kupkova). Předchozí soudní verdikt už dopadl v její prospěch (byl potvrzen její nárok na polovinu továrních budov i pozemků) a Nováková věří, že vyhraje definitivně.
Jenže vtip je v tom, že továrna už mezitím byla zprivatizována a je v soukromých rukou. "Pokud žijeme v právním státě a bylo něco státem prodáno, pak by se to přece vracet nemělo," říká ředitel Koh-i-nooru Pavel Bohumínský. Stejně jako Nováková čeká na verdikt soudu. "Jistotu do podnikání nám ta situace zrovna nepřidává," říká Bohumínský. Podle něj by měl do sporu zasáhnout stát a situaci řešit například vyplacením finančního odškodnění.
Přestože případ Koh-i-noor není typický, neboť šlo původně o židovský majetek zabavený už za okupace, s nároky na odškodnění za znárodnění se dnes hlásí další potomci českých podnikatelů. Paradoxně se odvolávají na Benešovy dekrety.

Regionální deníky: Sestry z Klokánku domů k otci zatím nemusejí

Brno/Jedenáctiletá údajně týraná Kristýna Velická, která se svou mladší sestrou Abigail žije už rok v brněnském zařízení pro ohrožené děti Klokánek, se domů k otci vracet nemusí. V sobotu o tom rozhodl brněnský městský soud. Psychický stav dívek se výrazně zlepšil. "Holky byly v neděli v zoo a fotily si medvíďata," popsala ředitelka Klokánku Ditta Pokorná. Obě dívky měly velký strach ze svého návratu domů. Podle výpovědí se obávaly svého otce, který si měl pro dcery přijít už v pondělí. Starší ze sester Kristýna právě kvůli otci v pátek večer z Klokánku utekla. Dívka zanechala v Klokánku tužkou napsaný dopis. V něm stojí, že se zpět nevrátí, pokud se situace nezmění. Zároveň se za své chování omluvila. Po Kristýně v noci na sobotu pátrali policisté a psovod. "Jezdila hromadnou dopravou po Brně a nakonec se přiblížila zpět ke Klokánku. Když viděla policisty, dostala strach a raději se ohlásila," uvedl Deníku šéf policejního oddělení v Židenicích Zdeněk Jonáš. Útěk Kristýny ale považuje její otec Stanislav Velický za "práci" Klokánku. "Vedení ji muselo navést. Když byly dcery v krizovém centru v Hapalově ulici, nikdy s nimi takové problémy nebyly," uvedl. V sobotu byl v zařízení sociální pracovník. "Ten s námi útěk Kristýny prodiskutoval. Soudce pak rozhodl, že dívky zatím zůstanou u nás," uvedla Pokorná. Stanislav Velický se proti předběžnému opatření odvolá. Kristýna i Abigail se měly po roce vrátit zpět do péče rodičů. Podle jejich výpovědí je ale otec tyranizoval a hrozil jim ve jménu křesťanské víry nejrůznějšími tresty. Otec to ale popírá. "Nemají žádný důvod se mě bát. Velmi bych si přál, aby je z Klokánku převezli do jiného zařízení," dodal Velický. Z pátečního útěk dívky z Klokánku se nikdo zodpovídat nebude. "Ztratila se nám z dohledu na pouhých devadesát vteřin. Je to na záznamech kamer. Nejsme vězení, takže mříže do oken dávat nebudeme," objasnila ředitelka Pokorná. Pro brněnský Klokánek to nebyl první případ útěku. Před časem zmizela Barbora Škrlová, která se vydávala za třináctiletou Aničku ve známém případu týrání dětí v Kuřimi. Právnička Klára Veselá- Samková však varuje: Nejde o vítězství práva a rozumného rozhodování. "Mají politiku odlučování dětí od rodičů se záměrem ponechat si je pokud možno ve své péči," tvrdí Samková. Případ podle ní není v historii Klokánků jediný. Psycholog Jeroným Klimeš vidí za útěkem Kristýny zanedbání při postupném sbližování dětí s otcem. "Pokud se dlouhou dobu nevidí, traumatický zážitek rodiče v očích dětí démonizuje. Proto se musí znovu sbližovat. Pokud se to nestalo, není divu, že jedna z dcer pana Velického takto zareagovala," řekl Deníku Klimeš.

Deníky Bohemia: Sestry z Klokánku domů k otci zatím nemusejí

Brno/Jedenáctiletá údajně týraná Kristýna Velická, která se svou mladší sestrou Abigail žije už rok v brněnském zařízení pro ohrožené děti Klokánek, se domů k otci vracet nemusí. V sobotu o tom rozhodl brněnský městský soud. Psychický stav dívek se výrazně zlepšil. "Holky byly v neděli v zoo a fotily si medvíďata," popsala ředitelka Klokánku Ditta Pokorná. Obě dívky měly velký strach ze svého návratu domů. Podle výpovědí se obávaly svého otce, který si měl pro dcery přijít už v pondělí. Starší ze sester Kristýna právě kvůli otci v pátek večer z Klokánku utekla. Dívka zanechala v Klokánku tužkou napsaný dopis. V něm stojí, že se zpět nevrátí, pokud se situace nezmění. Zároveň se za své chování omluvila. Po Kristýně v noci na sobotu pátrali policisté a psovod. "Jezdila hromadnou dopravou po Brně a nakonec se přiblížila zpět ke Klokánku. Když viděla policisty, dostala strach a raději se ohlásila," uvedl Deníku šéf policejního oddělení v Židenicích Zdeněk Jonáš. Útěk Kristýny ale považuje její otec Stanislav Velický za "práci" Klokánku. "Vedení ji muselo navést. Když byly dcery v krizovém centru v Hapalově ulici, nikdy s nimi takové problémy nebyly," uvedl. V sobotu byl v zařízení sociální pracovník. "Ten s námi útěk Kristýny prodiskutoval. Soudce pak rozhodl, že dívky zatím zůstanou u nás," uvedla Pokorná. Stanislav Velický se proti předběžnému opatření odvolá. Kristýna i Abigail se měly po roce vrátit zpět do péče rodičů. Podle jejich výpovědí je ale otec tyranizoval a hrozil jim ve jménu křesťanské víry nejrůznějšími tresty. Otec to ale popírá. "Nemají žádný důvod se mě bát. Velmi bych si přál, aby je z Klokánku převezli do jiného zařízení," dodal Velický. Z pátečního útěk dívky z Klokánku se nikdo zodpovídat nebude. "Ztratila se nám z dohledu na pouhých devadesát vteřin. Je to na záznamech kamer. Nejsme vězení, takže mříže do oken dávat nebudeme," objasnila ředitelka Pokorná. Pro brněnský Klokánek to nebyl první případ útěku. Před časem zmizela Barbora Škrlová, která se vydávala za třináctiletou Aničku ve známém případu týrání dětí v Kuřimi. Právnička Klára Veselá- Samková však varuje: Nejde o vítězství práva a rozumného rozhodování. "Mají politiku odlučování dětí od rodičů se záměrem ponechat si je pokud možno ve své péči," tvrdí Samková. Případ podle ní není v historii Klokánků jediný. Psycholog Jeroným Klimeš vidí za útěkem Kristýny zanedbání při postupném sbližování dětí s otcem. "Pokud se dlouhou dobu nevidí, traumatický zážitek rodiče v očích dětí démonizuje. Proto se musí znovu sbližovat. Pokud se to nestalo, není divu, že jedna z dcer pana Velického takto zareagovala," řekl Deníku Klimeš.

Společnost pro uvádění věcí na pravou míru

Konec dobrý – všechno dobré. Hochu, žádá na konci knihy Dědeček svého lehce ňoumovského vnuka, nemohl bys mi tady toho svého sluhu na nějakou chvíli nechat?? Víš, rozhodli jsme se, že spolu založíme Společnost pro uvádění věcí na pravou míru.

Pohlavek mimo zákon?

Na aktuálně.cz se rozproudila diskuse, jaká že je ta Stehlíková k….. a tak podobně, že chce dát nějaký obyčený facan dítěti mimo zákon. Je skutečně paní ministryně úplně padlá na hlavu?

Podle reakcí pod článkem je zřejmé, že rákoska je to, co na děti nejvíce platí – alespoň dle názoru tak 99,9% obyvatelstva. Jistěže není pravda, že „škoda rány, která padne vedle“, ale sem tam nějaká facka, to je přece více než výchovný prostředek….

HN: Nejvyšší soud se zastal pěstitelů konopí

Případ důchodkyně, kterou sužuje revma, pomohl změnit výklad zákona, který se týká držení marihuany. Vyplývá to ze včerejšího verdiktu Nejvyššího soudu.

Už loni začaly soudy k užití konopí jako léku přihlížet jako k polehčující okolnosti. A tento přístup teď potvrdily také v případě penzistky Márie Brodské.

"Jednu patu už mi to pomohlo zahojit, kdyby mi nesebrali mastě, mám zahojenou i druhou," stěžovala si novinářům sedmapadesátiletá důchodkyně Brodská, když na podzim dostala dvouletý podmíněný trest za to, že si základ léčivých krémů - rostlinky konopí - pěstovala ve fóliovníku na zahradě.

Patám seniorky, žijící ve vesnici Rožďalovice u Nymburka, nyní svítá naděje díky Nejvyššímu soudu, který včera vrátil případ nižším instancím k prošetření.

"Okresní soud v Nymburce ani Krajský soud v Praze neprokázaly, že by v tomto případě byla naplněna definice nedovolené výroby omamných látek," řekl ke včerejšímu rozhodnutí mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig.

Nejvyšší soud včera vlastně potvrdil přelomový rozsudek z února minulého roku, kterým stanovil, že pěstování konopí nemusí být činnost zcela totožná s výrobou marihuany.

Odborníci na drogovou problematiku tento krok přivítali. Pokud by bylo trestné mít záhonek konopí, mohlo by být za hranicí zákona i pěstování máku, upozornili. "Klíčová je míra společenské nebezpečnosti," upřesnil včera mluvčí soudu Knötig.

Případů, kdy se obžalovaní neúspěšně hájili tím, že konopí pěstují pro léčebné účely, přitom donedávna přibývalo. Odvolávala se na ně i dvaasedmdesátiletá žena z Břidličné, která v lednu dostala podmínku za dva kilogramy sušeného konopí, stejně jako šestašedesátiletý muž z Českokrumlovska, jemuž za léčivý záhonek hrozí až pět let. Muži zákona však budou podle všeho v zásazích proti majitelům konopných zahrádek pokračovat. "Rozhodnutí soudu na intenzitě našich aktivit nic nezmění," ujistil včera Břetislav Brejcha, vedoucí metodiky a prevence Národní protidrogové centrály.

Statistika ukazuje, že policisté vůči pěstitelům marihuany dosud přitvrzovali: v prvních devíti měsících roku 2006 dotáhli k obvinění 366 případů, ve stejném období roku 2007 to bylo o stovku víc. Stoupal i počet obžalovaných.

Lidé z praxe ovšem poukazují na to, že změkčování výkladu zákona s chystanou změnou v trestním zákoníku, která by sazby za marihuanu měla snížit na polovinu, přece jen jisté zklidnění způsobilo.

"Dva z mých klientů, u nichž policie nalezla marihuanu na podzim, dosud nebyli obviněni," poznamenala včera advokátka Klára Samková-Veselá.

Jejích klientů by se verdikt soudu měl také týkat: pár pražských čtyřicátníků si zelené listí ordinoval na anorexii a příznaky spojené s HIV, druhá klientka vařila masti na revma.

"Nejde tady o drogy, ale o svobodu rozhodovat o své léčbě," uvedla Veselá-Samková.

Konopí a zákon
Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí, podle něhož není trestným činem pěstování konopí, ale až jeho přeměna v drogu.
Kdo konopí používá jako lék, nepatří do stejné kategorie jako ti, kdo z něj vyrábějí drogu.
Po tomto verdiktu patrně poklesne počet trestů za držení konopí. Nyní soudy udělují 180 podmíněných trestů ročně a 25 nepodmíněných.

Magazín Práva: Léčí mě marihuana!

Že je dvoumetrová bylina zvaná konopí čili marihuana označována jako nelegální droga, jim je srdečně jedno. Hlavní je pro ně to, že zabírá na jejich zdravotní problémy.

Magazin Práva: Léčí mě marihuana!

Že je dvoumetrová bylina zvaná konopí čili marihuana označována jako nelegální droga, jim je srdečně jedno. Hlavní je pro ně to, že zabírá na jejich zdravotní problémy.

"Pro úřady jsem narkomanka," říká Martina Menclová z Prahy. "Kvůli tomu, že si na balkóně pěstuju několik kytek, mi nesvěřili děti po rozvodu do péče." Trpí roztroušenou sklerózou a její stav se, jak potvrzuje lékařská zpráva, rapidně zhoršil vlivem traumatizujícího rozvodu. Paní Menclová kouří marihuanu.
Roztroušená skleróza je nemoc neléčitelná. Dají se pouze mírnit její projevy a akutní ataky. A právě k tomu jí pomáhá nějaký ten joint, cigareta ze sušeného konopí, nazývaného podle mexických dělníků, kteří ho kouřívali běžně, marihuana. Martina Menclová bere důchod 3300 korun. Vleklé soudní spory o majetek s bývalým manželem a hrozba vystěhování z bytu ji dokonce přivedly na zoufalou myšlenku. Přivolala k sobě do bytu policistu, omámila jej sedativy a držela jej jako rukojmí. Pak pozvala media. "Volám o pomoc," vysvětlovala tehdy.
Paní Menclovou lékaři léčili obvyklým způsobem: léky na bázi hormonů hydrokortikoidů. Za několik let této léčby nepříjemné stavy sice ustoupily, v břiše jí však jako vedlejší efekt léčby vyrostlo hned několik nezhoubných myomů. Odstranit je se ukázalo jako problém.
"S mou diagnózou se pod narkózu nesmí. Zbývá operace při vědomí, s napíchnutím páteře, takzvaným epidurálem. Z toho mám strach," přiznává třiačtyřicetiletá dámská krejčová. Vlastně bývalá dámská krejčová, protože zhoršování zdravotního stavu si vyžádalo plný invalidní důchod.
Lékaři jí tedy hydrokortikoidy vysadili a nahradili je imunosupresivy, léky, které se berou třeba po transplantaci orgánů. Roztroušená skleróza totiž nezpůsobuje zapomínání, jak si někdo může myslet, ale hlavně je to porucha, při které imunitní systém organismu napadá vlastní nervovou tkáň. "Ty beru pořád. Na internetu jsem se ale dočetla, že podobně postiženým lidem pomáhá konzumace konopí. Tak jsem ho začala kouřit. Poslední ataku nemoci jsem měla před rokem a půl," chlubí se pacientka.
Konopí si pěstuje na balkóně v paneláku. "To byl důvod k tomu, že mi nesvěřili děti do péče. Byla jsem označena za konzumentku marihuany. Když jsem u soudu požádala o sklenici vody, bylo to označeno za příznak intoxikace THC, po které bývá sucho v ústech. Prostě nesu nálepku feťačky." Protože po rozvodu začala trpět depresemi, lékař jí předepsal Neurol. "Nebylo mi po něm dobře a odmítla jsem ho brát. Vzniká na něm závislost a celkově mě otupoval. Je ale legální." Snem paní Menclové je pořídit si inhalační přístroj zvaný vapolizér, aby mohla seknout s kouřením tabáku i konopí. "Někdy si konopí přidávám do bramboráčků," přiznává paní Menclová, která důsledně nepije alkohol.

Národ pokrytců?

Zdaleka není jediná, komu cannabinoidy v konopí pomáhají. Lékařské výzkumy ostatně potvrzují to, co je lidstvu známé už tisíce let: tahle rostlina je léčivá. Cannabinoidy se v mozku vážou na receptory, které jsou spojeny s pohybem, emocemi a vnímáním bolesti. V marihuaně vidí šanci i někteří nemocní rakovinou, AIDS, Parkinsonovou nemocí či Crohnovou chorobou. Zmírňují nevolnost, upravují chuť k jídlu, tiší bolest a uvolňují svalové napětí.
Léčivými účinky konopí se u nás v 50. letech zabýval tým profesora Jana Kabelíka z Výzkumného ústavu léčivých rostlin ve Velkých Losinách. Tehdy se ukázalo, že konopí se dá účinně využít při léčbě zeleného zákalu, lupénky, zánětů středního ucha či ve stomatologii. Prokázány byly i účinky protizánětlivé a antibakteriální. V současnosti se podobným výzkumem zabývá tým kolem profesora Evžena Růžičky z První lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2003 testoval šest stovek pacientů, kteří se léčí na Parkinsonovu chorobu. Pětaosmdesát z nich uvedlo, že konopí jako lék vyzkoušelo.
"Že konopí obsahuje účinné látky, které mohou působit na příný znaky neurologických a jiných onemocnění, je známo již dlouho. Podle mého názoru ovšem nelze laické používání konopí doporučovat jako léčbu - stejně jako kardiakům dnes nikdo nemůže radit, aby si dělali odvar z náprstníku," říká profesor Růžička, který však připouští, že ve výzkumech je třeba pokračovat.
"Konopí je třeba dekriminalizovat," myslí si parlamentní asistent Martina Bursíka Stanislav Penc. "Jistě že to není všelék ani všespása, ale trestat lidi, kteří si ho vypěstují na zahrádce, je nesmysl."
Strana zelených chce prosadit v této oblasti legislativní změny. Podle člena této strany Pence je absurdní, aby byli stíháni lidé, kteří si z konopí vyrábějí léky pro svou potřebu. Jde však ještě dál. "Je na stejné úrovni, pokud někdo kouří, aby měl radost ze života, nebo si to dává do jídla, aby se léčil," říká. "Alkohol přece prokazatelně zabíjí a dělá škodu v mezilidských vztazích, k němu jsme ale tolerantní. Jsme zkrátka pokrytci."
První zákaz konopí se objevil v Americe ve 20. letech minulého století. Byla to zvláštní doba -Coca-Cola obsahovala kokain a v dětských sirupech proti kašli se občas vyskytl heroin. Na druhou stranu panovala přísná prohibice alkoholu.
Konopí zůstalo v lékopisu Spojených států až do roku 1937, kdy kongres přijal zákon, který jej s definitivní platností zakazoval předepisovat. Do našeho právního systému se konopí dostalo poprvé v roce 1924. Zákon o jeho potírání podepsal tehdejší ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pozdější slovenský válečný prezident Tiso.
"Pokud jsou zakázány drogy pro vlastní potřebu, rozvíjí se čerbyl trh," argumentuje proti kriminalizaci konopí Stanislav Penc. "Což nastalo. Dřív lidé, co ho pěstovali, rozdávali konopí zadarmo, nyní se s ním kšeftuje. Úbytek jeho konzumentů však nenastal. Kdo chce konopí užívat, užívá ho dál. Vytváří si tak v sobě povědomí, že zákony není třeba dodržovat. Je třeba rozlišovat mezi pěstírnami, kde to jede ve velkém a i obsah toxické látky THC v rostlinách je nesrovnatelně vyšší, a rostlinami, které si člověk zasadí na zahradě," uzavírá.

Důchodci nebezpeční pro společnost?

Když v roce 1996 známý boxer Muhammad Ali (Cassius Clay) třesoucíma se rukama slavnostně zapálil olympijský oheň v Atlantě,
celý svět svědkem kromě zahájení čtrnáctidenních her i projevů Parkinsonovy choroby. Toto degenerativní onemocnění nervového systému provází třes končetin, svalová ztuhlost, pomalá chůze a leckdy končí duševní zmateností. První příznaky se u paní Vrabcové z Ostravy začaly projevovat, když jí bylo třiašedesát let. Zpanikařila. Závratě, třas těla uvnitř a posléze i viditelný, úzkost, to vše jí snižovalo kvalitu života.
"Paní doktorka mi předepsala léky, po kterých jsem se cítila ještě hůř," vzpomíná. Nemohla vyjít schody a trpěla stále většími depresemi. "Bylo to hrozné období. Pak se můj devatenáctiletý vnuk dočetl v nějaké knize, že na moje potíže zabírá marihuana. A že mi něco sežene. Přinesl mi sušenou bylinku, pěkně voněla. Uvařila jsem si z ní čaj." Chutnal jí a začala ho pít pravidelně, zhruba třikrát do týdne. Cítila se lépe, ale ruce se jí třásly pořád. "Nemohla jsem donést hrnek na stůl, aniž bych jej půlku nevybryndala. Natožpak vzít do ruky pletací jehlice!" Pak jí kdosi poradil denně polévkovou lžíci namletého konopí do polévky. "Jedla jsem to každý den. Závratě pominuly skoro okamžitě, po pár týdnech jsem vyšla schody, i ruce se mi přestaly tolik třást. Na pletení sice ještě sílu nemám, život se mi ale vrátil do snesitelných mezí."
Třiadvacetiletý vnuk si už jointy nebalí, zato paní Vrabcová se zdokonalila. "Sehnala jsem si recept na sušenky podle svaté Hildegardy z Bingenu, a to byla nějaká léčitelka!" směje se a servíruje mi čaj. Ruka se jí opravdu netřese.
Důchodci jsou vůbec jednou z nejúspěšnějších skupin pěstitelů konopí. Jeden z prvních, na koho dopadla ruka zákona, byl osmasedmdesátiletý ostravský důchodce Milan Křikala z Ostravy-Svinova. V roce 2002 jej policisté obvinili z nedovoleného držení drog.
Pan Křikava, který také trpěl Parkinsonem, si totiž vypěstoval na zahradě sedm rostlin marihuany a usušenou si ji přidával do jídla. Policisté jej na základě anonymu začali stíhat. Osvobodila jej až milost Václava Havla. Tolik štěstí neměla nedávno odsouzená dvaasedmdesátiletá důchodkyně Vlasta Komínková z Břidličné. Za dvě kila sušeného konopí, ve kterém se koupala, jak bezelstně prohlásila do kamer, dostala podmínku na tři roky. V praxi to znamená, že zasadí-li si ještě kytku na svůj ekzém, půjde sedět.
"Marihuana je podle našeho práva považována za drogu," potvrzuje právník Jiří Kříž.
"Náš trestní řád rozeznává čtyři skutkové podstaty související s drogami. První tři směřují proti drogovým dealerům, "vařičům" či majitelům drogových laboratoří a proti šíření toxikomanie. Od roku 1999 je v trestním zákoně ještě čtvrtá, týkající se držení omamných a psychotropních látek a jedů."
Novelu tehdy inicioval lidovecký poslanec Severa a vyvolala bouřlivou diskusi.
Na rozdíl od většiny jiných států totiž zákonodárci neurčili, jak velké množství může být drženo, aby to bylo trestné. Ponechali to na soudcích. "Praxe naznačuje, že více než deset denních dávek se považuje za množství větší než malé. Otázkou pro soudce zůstává, zda budou odsuzovat nemocné lidi, kteří ve svém soukromí pěstují marihuanu, protože mají subjektivní pocit, že jim zlepšuje zdraví a kvalitu života, za společensky nebezpečné," říká Jiří Kříž.

To se raději oběsím!

Padesátiletá paní H. z Prahy si před pěti lety bolestivě pochroumala koleno. "Myslela jsem, že nedojdu domů, tak mě to bolelo. Na smetišti jsem uviděla kytku marihuany. Protože si běžně dělám různé masti a olejíčky sama a o léčivky se zajímám, utrhla jsem si ji. Vylouhovala jsem listy v oleji a namazala je na to nešťastné koleno. Za pár hodin bylo po bolesti." Od té doby si natírá bolestivá místa, záda, ale i obličej. Prý to pomáhá na pleť. "Už několik let mám na zahrádce stabilně asi pět kytiček, pár lístků v létě přidám i do salátu. Proč ne? Je to bylinka a má v sobě vitamíny," míní důchodkyně.
"Je třeba rozlišit, pěstuje-li si někdo konopí v květináči, nebo má-li celé zahradnictví," myslí si pražská protidrogová koordinátorka Nina Janyšková. "V žádném případě nejsem pro legalizaci konopí. Tu fůru problémů, co by to s sebou přineslo, si ani nechci Na druhé straně pokud je někdo opravdu nemocný, má mít možnost zkusit vše, co by mu mohlo pomoci. Nutno však dodat, že to, co je zákonné. Marihuana k tomuto někdy účinnému použití určitě patří, i kdyby měla jen placebo efekt.
Chápu ale represivní složky, když rozlišují, kolik toho takový člověk vypěstuje a zda opravdu třeba šestnáctiletý kluk potřebuje marihuanu na Alzheimera." "Jde o míru svobody člověka, nikoli o drogy. Proč nás stát v některých věcech omezuje?" ptá se naopak advokátka Klára VeseláSamková. "Marihuana prokazatelně funguje na řadu nemocí. Proč jsou persekvováni i lidé, kteří ji objektivně potřebují ze zdravotních důvodů?" Známá advokátka nyní obhajuje dva mladé podnikatele, kteří jsou obviněni z trestného činu. Když je vloni v jejich bytě napadl útočník, obrátili se na policii. Ta sice útočníka zneškodnila, nicméně potenciální oběti putovaly rovnou do vazby. V jejich bytě totiž policie objevila šestnáct rostlin konopí. Jeden z mužů je HIV pozitivní, druhý se léčí s anorexií. Oběma marihuana prokazatelně pomáhá. Marihuanu dál neprodávali, užívali ji ke zmírnění svých zdravotních problémů, se kterými se oba léčí.
"Hovoří se o potírání drog. Ale podívejme se na to z druhé strany," argumentuje Klára VeseláSamková. "Pokud by se podobný přístup uplatňoval i v jiných oblastech života než u léků, všichni budeme nosit předepsané oblečení a jezdit předepsaným autem. Náklady na potlačování marihuany a následně na léčbu lidí, jimž jiné léky než marihuana nezabírají, zdaleka neodpovídají jejich potenciální společenské nebezpečnosti. Nedává to žádnou logiku, vyjma logiky zvýhodnění farmaceutických firem." Podle Veselé je to kulturní, nikoli právní problém. "Závislosti na nikotinu, na rozdíl od marihuany, se takřka nezbavíte. Cigarety však dostanete všude," připomíná Klára Veselá-Samková, která chce zmíněný případ hnát až před Ústavní soud.
Jak ale dopadne jednapadesátiletá Libuše Bryndová z Táborska, je ve hvězdách. Na advokáta nemá peníze. Před měsícem byla obtěžké viněna z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. "Vypěstovala jsem si šestadvacet kytiček konopí," souhlasí jednapadesátiletá překladatelka bestsellerů Stephena Kinga. V obvinění stojí, že některé byly vysoké pouhých dvacet centimetrů. Zjištěný obsah zakázaného THC byl od 0,9 do 1,8 %. Pro srovnání: v pěstírnách, které s konopím kšeftují, se obsah tohoto cannabinoidu pohybuje kolem 20 procent.
Paní Bryndová z konopí vyrábí mastičky a vyléčila si jím také astma. "Doktoři mi předepsali několik druhů léků, hlavně kortikoidy. Ty měly silné vedlejší účinky, které mi ztrpčovaly život." Neváhala a vyzkoušela na sobě kúru z konopného másla. Vypozorovala, že pokud do sebe na počátku astmatického záchvatu vpraví několik šluků marihuany, má vyhráno. "Do dvou hodin jsem byla v pořádku, kdežto po zásahu záchranné služby, kterou jsem si jinak musela volat, jsem byla dva dny totálně vyřízená."
Paní Bryndová postupně vysadila všechny pilulky. Záchvaty se u ní už tři roky neobjevily. "Než se vracet ke klasické léčbě, to se raději oběsím!" říká dramaticky. Z konopí vyrábí i mast, která zabírá na popáleniny, hemeroidy, ekzémy, oděrky a revma. "Když někoho ve vesnici bolí záda a nezabere mu brufen, rád si ke mně zajde. Peníze za to neberu. Dostávám od lidí drobné dárky, třeba vazelínu a kelímky na ty mastičky. Jedna babča mi taky upletla ponožky."
Nyní je Libuše Bryndová obviněna. Mimochodem díky udání. Jak dalece je její čin společensky nebezpečný, budou státní orgány posuzovat v nejbližší době.

Jak je to ve světě
* V Německu je užívání nezákonné, většina nemocných užívá marihuanu na vlastní pěst ilegálně. Vloni povolili poprvé oficiálně užívat čaj z marihuany jisté Claudii H., která smí konopí užívat k léčbě roztroušené sklerózy, jíž trpí čtrnáct let.
* Nizozemští lékaři smějí předepsat konopí lidem s rakovinou či pacientům s virem HIV. V lékárnách jsou k dostání dva druhy pětigramových balení, jeden za 44 eur a druhý, silnější, za 50 eur.
* Marihuanu mohou používat i nevyléčitelně nebo chronicky nemocní lidé v Kanadě. Třicetigramové balení sušeného konopí stojí 113 kanadských dolarů.
* Na trhu jsou v cizině volně k dostání léky, které obsahují THC vyrobené syntetickou cestou. Např. šedesátka kapslí Dronabinolu, léku na roztroušenou sklerózu, který se prodává v Německu, přijde v přepočtu asi na 40 tisíc korun a pojišťovna jej nehradí. V USA se podobně draze prodává lék Marinol, určený pacientům s chronickými bolestmi. Kromě ceny je u těchto léků problematické i nastavení správné dávky syntetického THC.

Stránky

Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o. je pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu do výše 50 000 000 Kč ročně.

Kromě tohoto pojištění je každý spolupracující advokát pojištěn na částku 7 500 000 Kč ročně.

Pokud advokát zanedbá svou práci tak, že poškodí zájmy svého klienta, vzniklou škodu uhradí klientovi pojišťovna advokáta.