Tisková zpráva k případu Skendera Bojku - 24. 8. 2016

Vážení,

dne 26. 4. 2016 rozhodl Ústavní soud nálezem sp. zn. I ÚS 3235/15, veřejně vyhlášeným dne 12. 5. 2016 ve věci odsouzeného Skendera Bojku, že rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn.: 6T 32/2014-590 ze dne 14. 9. 2015, rozsudkem Vrchního soudu sp. zn.  7 To 12/2015 ze dne 3. 3. 2015 a usnesením Nejvyššího soudu sp. zn.  6 Tdo 703/2015-70 ze dne 16. 7. 2015 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a presumpce neviny, a proto Ústavní soud všechna tato rozhodnutí soudů zrušil.

Již v rámci řízení před Ústavním soudem všechny obecné soudy, které rozhodovaly ve věci a jejichž rozhodnutí Ústavní soud následně  zrušil, setrvaly na svých původních stanoviscích, ba v některých případech vyslovil ještě přísnější odsudky, než ve svých rozhodnutích. To byl případ Vrchního soudu v Praze, který uvedl, že "argumentace obhajoby (evidentně včetně ústavní stížnosti) jsou pouze demagogické spekulace v podstatě násilně roubující některá ustanovení právního řádu na projednávaný případ". Krajské státní zastupitelství uvedlo, že "stěžovatelovy námitky pouze rozporují hodnocení důkazů, provedených před soudy". Pouze nejvyšší státní zastupitelství setrvalo na svém stanovisku, že v případě pana Skendera Bojku se jedná o jednání tzv. "vylučující protiprávnost", tedy, že jeho jednání nebylo trestným činem, nemohlo tak být hodnoceno a obžaloba vůbec neměla být podávána, čímž se Nejvyšší státní zastupitelství fakticky připojilo k ústavní stížnosti stěžovatele.

V návaznosti na odůvodnění nálezu Ústavního soudu právní zástupkyně Skendera Bojku již dne 13. 5. 2016 zaslala Krajskému státnímu zastupitelství v Praze žádost - návrh, aby právě ve smyslu Nálezu Ústavního soudu a stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství vzalo Krajské státní zastupitelství obžalobu zpět.

Krajské státní zastupitelství tak nejenom že neučinilo, ale poslalo na soud ZNOVU svou původní obžalobu z roku 2014, dokonce i s původním datem, aniž by jakýmkoliv způsobem reflektovalo posun ve věci, totiž nález Ústavního soudu.

Následně bylo nařízeno hlavní líčení před Krajským soudem, ovšem způsobem, který obžalovaný Skender Bojku musel považovat za krajně nestandardní. K poslednímu červnu 2016 totiž končil mandát jedné ze soudkyň senátu - dlužno říci, že se jednalo o stejnou soudkyni "z lidu", která již jednou S. Bojku protiústavně odsoudila - a předseda senátu, profesionální soudce JUDr. Stanislav Černecký ustanovil jednání tak, že obžalovaný by byl limitován v provádění důkazů právě skončením mandátu soudkyně.  Bylo velice pravděpodobné, že všechny navrhované důkazy by vůbec nebylo možno provést, případně by byly soudem zamítnuty, aby bylo možno "stihnout" trvání mandátu soudkyně. 

Tento zcela protiprávní a opět protiústavní postup soudu obžalovaný striktně odmítl. Zároveň dospěl k přesvědčení, že s ohledem na předchozí stanoviska soudů i Krajského státního zastupitelství, které se v minulosti dopustily protiústavního posouzení věci, resp. podání obžaloby,na svých stanoviscích nutně setrvají z důvodů osobní prestiže a není možno očekávat od nich nestranné posouzení věci  respektování nálezu Ústavního soudu. Tyto svoje obavy obžalovaný Skender Bojku vtělil do svých návrhů na vyloučení všech soudců Krajského soudu v Praze, Vrchního soudu v Praze a Krajského státního zastupitelství. Právě podezření pro podjatost senátu, vedeného soudcem JUDr. Stanislavem Černeckým byl důvod, proč bylo odročeno jednání, naplánované od 20. července 2016 dále. Senát se shledal nepodjatým, ovšem i když právní zástupkyně obžalovaného sdělila, že rozhodně do tohoto jeho rozhodnutí bude podána stížnost, nezaváhal a rovnou určil další termín jednání.  Bylo tedy zřejmé, že Krajský soud v Praze jednoznačně počítá s tím, že i Vrchní soud jeho rozhodnutí "podrží", že jej neshledá podjatým stejně, jako také neshledal sebe.  Toto jednání Krajského soudu v Praze nedůvěru obžalovaného v nezávislost a nestrannost Krajského i Vrchního soudu pouze posílilo.

Kromě stížností ohledně podjatosti obou soudů podal, a to již dne 1. 7. 2016, námitku podjatosti všech krajských zástupců Krajského státního zastupitelství v Praze, a to z důvodu, že stání zástupkyně JUDr. Danuše Krajčová, která na něj podávala obžalobu, se dopustila zásadního porušení jeho ústavního práva - totiž presumpce neviny, a dle jeho názoru po takovém zásadním pochybení již nemůže nestranně posoudit jednání obžalovaného a podat obžalobu, když se sama dopustila porušení svých povinností daných jí zákonem.  S ohledem na strukturu soustavy státního zastupitelství pak obžalovaný považoval všechny státní zástupce KSZ Praha za podjaté. Stejně jako v případě soudů, i v případě státních zastupitelství, a to jak Krajského tak Vrchního, podal obžalovaný stížnosti do obou rozhodnutí o tom, že jak KSZ tak VSZ jsou naprosto nepodjatými, a požádal Nejvyšší státní zastupitelství, aby se otázkou podjatosti či nepodjatosti svých podřízených zabývalo.

Dne 18. 8. 2016 pak Krajské státní zastupitelství v Praze bez jakéhokoliv odůvodnění vzalo svou obžalobu, podanou dne 8. 7. 014 pod spisovou značkou KZV 115/2013, kterou znovu poslalo soudu a obžalovanému i po zrušení všech soudních rozhodnutí Ústavním soudem, zpět.

O této skutečnosti informoval dne 22. 8. 2016 právní zástupkyni obžalovaného předseda senátu Krajského soudu v Praze, který původně S. Bojku odsoudil, JUDr. Stanislav Černecký.

Z procesního hlediska je tedy nyní situace taková, že KSZ v Praze vzalo obžalobu zpět, tedy Skender Bojku je z hlediska trestního procesu stále OBVINĚNÝM.  Je zřejmé, že k projednávání jeho věci před soudem již nedojde, neboť obžaloba byla vzata zpět. Nyní obviněný Skender Bojku bude tedy nyní žádat Krajské státní zastupitelství v Praze, aby buď samo jeho trestní stíhání zastavilo, nebo vrátilo věc Policii ČR, kterou S. Bojku následně vyzve k odložení jeho trestního stíhání.

O dalším vývoji případu bude nyní obviněný Skender Bojku veřejnost opět informovat.

Jménem obviněného S. Bojku

JUDr. Klára A. Samková, Ph.D., obhájkyně.