Odposlechy poslance Ratha byly protiústavní

Publikováno: HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, www.IHNED.cz.  25. - 27. května 2012

Reakce veřejnosti na korupční kauzu poslance a středočeského hejtmana za ČSSD Davida Ra­tha připomíná atmosféru pade­sátých let v procesu s Miladou Horákovou, tvrdí přední praž­ská advokátka Klára Samková. V zájmu nalezení „obětního be­ránka“ podle ní hrozí porušení ústavních principů, což může být do budoucna nebezpečnější než samotná korupce. „Chtěla bych, aby se před soud dostalo deset takových jako Rath, ale v souladu s ústavou,“ říká. 

HN: Budete nakonec hájit Davida Ratha?
Ne. Pravda je, že jsem byla oslovena. A když jsem se vzpamatovala z mdlob, tak jsem nabídku přijala. Pak došlo k sérii událostí, které nakonec vyústily v to, že Davida Ratha hájit nebudu. Měla jsem podmín­ky – chtěla jsem se s panem Rathem sejít a probrat koncept obhajoby. Jde mi o to, že bych musela být „řídícím důstojníkem“. Mám velké problémy s tím, pokud by mi klient lhal nebo by po mně chtěl ne­mravnosti.

HN: Vám někdo naznačil, že by se po vás chtěly ne­mravnosti?
Ne, mluvím obecně. Ke konkrétnímu rozebírání kon­ceptu obhajoby nakonec vůbec nedošlo. 

HN: Tak proč na vás šly při myšlence na obhajobu Davida Ratha mdloby?
Uvědomte si, že nikdo nechtěl jeho obhajobu převzít. Mě však na případu zajímá hlavně to, že se bude do­týkat ústavních principů. Hlavně pokud jde o roli od­poslechů. Soudce povolil odposlechy, což jsou úkony v trestním řízení, přestože šlo o poslance, který má poslaneckou imunitu. Nechápu, jak je něco takového možné bez souhlasu sněmovny. Jednoduše řečeno – jsem přesvědčena, že odposlechy jakéhokoli poslance jsou protiústavní.
Kdyby primárně odposlouchávali někoho jiného, komu by Rath do telefonu řekl, že společně uloví „sed­mičku“ a nacpou si ji do krabice pod postel, tak by to bylo v pořádku. Odposlech Ratha by tak byl vedlejší produkt. Oni ale poslance odposlouchávali cíleně.

HN: Jenže odposlechy jsou často jedinou možností, jak v korupčních případech získat relevantní důkazy. To mají být podle vás poslanci v korupčních kauzách nepostižitelní?
To netvrdím. A uznávám, že poslanecká imunita byla a je v mnoha případech brutálně zneužívána. Jenže pokud tomu tak je, měli bychom se bavit o tom, jestli imunitu nezrušit. Musíme prostě řešit systémové věci. Rozhodně nesmíme zacházet s právem jako s něčím, co se dá ošolíchat bokem.
Mimochodem, pokud jde o odposlechy: považuji téměř za jisté, že nyní jsou odposloucháváni všich­ni hejtmani. Všechny kraje čerpají velké eurodotace. V severních Čechách je hejtmanka Vaňhová odposlou­chávána zcela jistě.

Žalobci se v kauze Rath chovají jako v kauze Čunek

HN: Co vám vlastně na postupu policie vadí?
Pokud chceme být právním státem, musí být forma a obsah v naprostém souladu. Zákonného cíle není možné dosáhnout nezákonnými prostředky. A odpo­slechy poslance bez souhlasu sněmovny podle mého nezákonné jsou.

HN: Na tom byste tedy stavěla Rathovu obhajobu?
Ano. A také bych se, stejně jako dnešní obhájci, snažila dopátrat, proč má vlastně celou záležitost na starosti státní zastupitelství v Ústí nad Labem. Změna místní příslušnosti musí být pečlivě prošetřena a objasněna veřejnosti. Osobně jsem něco podobného zažila v kau­ze Čunek. Tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Vesec­ká protiústavně přenesla případ do Jihlavy a tam byl zameten pod koberec.

HN: A nevadí vám to spíš proto, že jste v konfliktu s ús­teckou státní zástupkyní Bradáčovou, která vás dříve vyloučila z obhajoby Romů obviněných z mačetového útoku v Novém Boru?
To není žádný osobní konflikt. Paní Bradáčová tvrdí, že na ni kauzu Rath a spol. delegoval nejvyšší státní zástupce Zeman. To je úplně stejný princip jako u Čun­ka. Princip stejně chybný a nebezpečný.

HN: Jenže v případě Čunek šlo o to, aby se vše zametlo pod koberec, a v případu Rath jde spíše o to, aby se vůbec něco vyšetřilo.
To je možné, ale porušování právních principů přece nemůže vést k právně správnému výsledku! Na tomhle principu přece stojí celá naše civilizace! Pokud postu­pujeme protiprávně, porušujeme ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.
Kdybychom pokračovali ve vašem směru úvahy, do­stali bychom se k tomu, že vlastně vůbec žádný proces nemusí být, že Davida Ratha můžeme rovnou postavit ke zdi a odstřelit. Ptám se vás: Proč se vlastně uskuteč­nil Norimberský proces? Proč jsme gestapáky rovnou nepostříleli? No proto, že víme, že na právu záleží a že to je základní kámen naší společnosti!

Kolem Ratha je atmosféra lynče

HN: Když už jsme u paralel. Řekla jste, že atmosféra kolem kauzy Rath vám připomíná padesátá léta a proces s Mila­dou Horákovou. To jste trochu přehnala, že?
Mluvila jsem o reakci lidí. Oni nevyjadřují radost nad tím, že byl dopaden zločinec. Oni se v podstatě doža­dují lynče. Na sociálních sítích se objevují reakce typu: „Škoda, že není trest smrti“ nebo „Ať dostane třicet let a v životě už nevyleze.“ Hrozně málo lidí zastává ote­vřeně názor, že nejdůležitější je, že nyní uvidíme, jak bude spravedlnost fungovat, jestli se neobjeví nějaká nová justiční mafie a podobně.
Je to vlastně nová hilsneriáda, jenom s tím rozdílem že Hilsner byl nevinný, což se tedy o Rathovi opravdu říci neodvážím.

HN: Zpět k Miladě Horákové. Tehdy to byl přece státem organizovaný teror v celkové atmosféře strachu. Myslí­te, že by v době Milady Horákové mohl vyjít v novinách rozhovor se skeptickou právničkou, jako jste vy?
To uznávám. Ale reakce veřejnosti se musí kultivovat. Rath vyvolává mnohem masivnější reakci než případy vrahů malých dětí. Takhle vyhrocená atmosféra nikdy nemůže přinést spravedlnost.

HN: A není to přirozená reakce společnosti, která dvacet let vidí, že politická elita krade a že teď by to konečně mohlo skončit?
Ten pocit je naprosto oprávněný. Ale přece to není možné řešit způsobem demonstrativních trestů a obětních beránků. Společenský požadavek na exem­plární trest mimochodem existuje třeba i v případě Romů z Nového Boru. Opravdu tohle chceme?

HN: Není ale důležitější, aby se nezávisle na společenské atmosféře chovali soudci?
Bylo by to úžasné a já v to doufám. A proto také říkám to, co říkám. Ať soudci trvají na dodržování procesních a právních principů. Účel prostě nesvětí prostředky. Já ale bohužel mám pocit, že v případě Rath k posvě­cování nezákonných prostředků dochází. A že jde o to, vyrobit tímhle způsobem hromosvod, na který se sve­de zloba davu.

HN: Proč by na tom měl někdo mít zájem?
Státní moc může mít zájem na tom, aby se vášeň davu vybila a aby nedošlo k systémové změně. Osobně bych místo exemplárního případu chtěla vidět dalších deset lidí, kteří by byli stíháni stejně jako Rath. A to za do­držení všech ústavních pravidel.

HN: Ve kterých případech podle vás soudy podlehly společenské objednávce a vášni?
Nechci přijít o advokátní průkazku, tak se nezlobte, ale neodpovím.

 

Bradáčová zastává nebezpečné principy

HN: Co máte proti státní zástupkyni Bradáčové?
Opakuji, že to není nic osobního. Paní Bradáčové mám velmi za zlé, že mě vyloučila z obhajoby Romů obvině­ných z mačetového útoku v Novém Boru. Prý nemohu hájit skupinu, ve které mohou být drobně rozdílné zá­jmy. V zákoně pro tento názor sice opora je, ale přesto si myslím, že se tím paní Bradáčová dopustila zneužití práva. Pod záminkou „práva na spravedlivý proces“ se dopustila mnohem větší nespravedlnosti. Upřela ob­viněným právo na obhájce, kterého chtějí. Projevila necitlivost pro ústavu.

Na základě tohoto případu jsem nabyla dojmu, že paní Bradáčová a jí vedené krajské státní zastupitel­ství v Ústí nad Labem má dojem, že Ústavou České republiky je trestní řád. A já si jí dovolím připome­nout, že to tak není, třeba i u Ústavního soudu nebo i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Pokud mi některý z těchto soudů dá za pravdu, bude se muset začít celý případ projednávat od začátku, což paní Bradáčová zřejmě také zcela nereflektuje.

HN: I kdybyste měla pravdu – je to jen jeden případ, ze kterého se nedá nic vyvozovat.
Ale dá. Paní Bradáčová je reprezentantem právního pozitivismu. Jde jí jen o znění zákonů, což úplně vy­prazdňuje jejich smysl a obsah. V právní vědě přitom existuje formule, podle které ve chvíli, kdy začíná být právo nemorální, přestává být právem. A já se obávám, že ona je z těch lidí, kteří prosazují jakýkoli psaný zá­kon bez ohledu na obecné právní a morální principy. To je nebezpečné.

HN: Kdo rozhodne o tom, kdy je právo „nemorální“?
Měřítkem je ústava. Pokud některý zákon porušuje ústavní principy, nemám problém proti němu pro­testovat. To je věc, kterou paní Bradáčová naprosto není schopna přijmout.

Autor: Petr Honzejk, Jindřich Šídlo