Radiožurnál: Majitelé domů podali žalobu u štrasburského soudu

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Časovaná bomba, zřejmě prohraný případ. Tak v minulosti označili někteří ministři české vlády problém, který se rýsuje u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Majitelé domů žalují stát o 50 miliard korun kvůli regulaci nájemného. Podklady pro zahájení procesu mají prý ze Štrasburku přijít každým dnem. Ministr pro místní rozvoj chce ještě jednat v případě mimosoudního vyrovnání, ale majitelé požadují pro změnu 50 miliard korun. Navíc štrasburský soud rozhoduje precedentně a podobné spory už prohrálo i Polsko a Malta. Ministerstvo spravedlnosti prý čeká obsílku o zahájení sporu každým dnem. Ve studiu Radiofóra vítám za Ministerstvo pro místní rozvoj vrchní ředitelku sekce bytové politiky Danielu Grabmüllerovou. Za Sdružení majitelů domů místopředsedu Libora Dellinu, dobrý večer. A protože úřadující ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil a ani nikdo jiný z jeho resortu se prý debaty zúčastnit nemůže, pozvali jsme si předcházejícího ministra spravedlnosti Pavla Němce, který za svou politickou praxi ostatně stihl i post ministra pro místní rozvoj. Dobrý večer. Ještě připomenu, že ve 2. části Radiofóra bude čas na vaše dotazy. Připravena jsou čísla: 221552155 a 221552255. Pane exministře. Dostáváme se do zajímavé situace, kdy současná vláda ústy vašeho nástupce Jiřího Pospíšila připouští, že Česko může být ve sporu s majiteli neúspěšné. Naproti tomu za vládu předchozí, ve které jste seděl, uvedl v televizi Prima předseda ČSSD Jiří Paroubek, cituji: vláda vypracovala zákon o deregulaci nájemného a v podstatě tyto věci jsou uvedeny v pořádek. Takže já se domnívám, že tedy není nějaký právní důvod k tomu, aby majitelé domů kladli nějaké nepřiměřené nároky. Konec citátu. Jak si tedy stojí Česká republika? Prohrajeme, vyhrajeme a nebo máme nejisté podpatky? A potřeba je, se nějak mimosoudně vyrovnat?

Host (Pavel Němec):
Tak já si myslím, že ta otázka má dvě roviny. Jednu řekněme politickou a jednu rovinu čistě právní. V té politické rovině musím říci, že stát určitě je cosi majitelům domů dlužen. Dlužen v tom smyslu politické odpovědnosti. To zejména to, že dneska se píše rok 2007 a deregulace nájemného není, podle mého názoru, uspokojivě vyřešena. To politická odpovědnost. Tuto odpovědnost, podle mého názoru, stát má vůči majitelům domů, jakožto občanům, jakožto daňovým poplatníkům. To je jedna stránka věci. Druhá stránka věci je otázka, jakým způsobem se podaří majitelům domů prokázat také právní odpovědnost. Tam já si myslím, že Česká republika není zcela bez šance. Nezáleží pochopitelně jenom na tom, jaký bude výrok Evropského soudu, ale také samozřejmě na míře odškodnění. A tady si myslím, že je logické, že stát se snaží, aby dopady tohoto soudního řízení nějakým způsobem minimalizoval. Aby v tom soudním řízení obstál. Znovu říkám, co se týče politické odpovědnosti, tak stát jistě politickou odpovědnost má, protože si myslím, že z hlediska politické odpovědnosti se chová nepěkně k majitelům domů, jakožto ke svým občanům a také daňovým poplatníkům.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
A vy říkáte, že stát se chová nepěkně. My máme k tomuto tématu na našem webu izurnal.cz také anketu, kde se ptáme právě: udělal, podle vás, stát dost proto, aby urovnal spor s majiteli domů o deregulaci nájemného. No a 78 % dotázaných a hlasujících posluchačů si myslí, že nikoliv. Pouze 22 % se vyslovilo, že ano. Vy jste byl od roku 2002 do roku 2004 na Ministerstvu pro místní rozvoj. Pak jste přestoupil na Ministerstvo spravedlnosti. Je to tedy poměrně dlouhá doba vaší působnosti v těchto klíčových resortech. Co byste konkrétně udělal pro to, abychom teď nemluvili o tom, zda půjde z kapes daňových poplatníků 50 miliard.

Host (Pavel Němec):
Já jsem udělal to, že jsem předložil vládě návrh zákona, který deregulaci řešil už někdy v roce 2003. tedy v době mého působení na Ministerstvu pro místní rozvoj. Pokud hovoříme o té politické odpovědnosti, tak je potřeba ji rozklíčovat. Byl jsem ve vládě složené koaličně, která byla poznamenána, bohužel, velkými spory. Na jedné straně v této konkrétní věci na jedné straně mezi socialisty a na straně druhé mezi Unií svobody a KDU-ČSL. Socialisté měli ve vládě většinu a prosadili, že do otázky nájemného začalo podstatně více hovořit Ministerstvo financí, které v podstatě torpedovalo a blokovalo veškeré liberální snahy o narovnání trhu s byty. Takže je potřeba prostě vidět také, kdo a jakým způsobem ve vládě vystupoval a proč, proč ten zákon, který jsem předložil už v roce 2003 tehdy nebyl přijat.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Můžete mluvit konkrétně, jmenovitě? Kdo tedy za to může?

Host (Pavel Němec):
No tak Sociální demokracie jako strana měla legitimní stranické orgány. Konkrétně tím, kdo vystupoval za Ministerstvo financí v té době byl ministr financí Bohuslav Sobotka. To je celkem všeobecně známo. Tehdy byla šance tu věc vyřešit. Já dokonce jsem nepředkládal žádný radikální návrh. Já, jako liberál, bych si dokázal představit podstatně liberálnější nástroje k deregulaci nájemného. Například to, že by zákon stanovil určitou přechodnou dobu na to, aby se pronajímatelé s nájemci dohodli a po uplynutí této přechodné doby by prostě došlo ke skončení nájemního vztahu. To znamená, že by tam nebyl žádný tabulkový nárůst nájemného, ale prostě stát by řekl. Jsou tady nějaké nájemní vztahy z minulosti. Dáváme tady 2, 3, 5 let, neví kolik na to, aby se ty dvě strany dohodly a pokud v této době se nedohodnou, tak ke konci té přechodné doby bude končit nájemní vztah a nájemný poměr prostě zaniká bez náhrady. To bych si dokázal představit a protože jsem věděl, že jsem součástí vlády, kde většinu měla Sociální demokracie. Protože jsem věděl, že v Poslanecké sněmovně většinu hlasů, která by musela, Sněmovna by musela o takovém zákonu hlasovat, tak většinu hlasů tam tehdy měli komunisté se sociálními demokraty. No tak jsem nebyl blázen, abych předkládal takovéto liberální myšlenky. Takže už tehdy jsem šel s určitým, podle mne, rozumným kompromisem, který se jevil jako prosaditelný. Ovšem ani to nebylo dost pro sociální demokraty a i tento zákon tehdy torpedovali. Proto jsme se dostali k určitému časovému posunu. Podle mého názoru politická reprezentace nedostála politické odpovědnosti, kterou měla. Ale znovu říkám. Je potřeba oddělit odpovědnost politickou. O tom jsem se vyjádřil jasně. Od odpovědnosti právní. A tam říkám, že stát samozřejmě zcela legitimně se snaží dopady té právní odpovědnosti minimalizovat.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Možná, když jsme hovořili o politické odpovědnosti, připomeňme, že vy jste vystupoval v té době za Unii svobody. Můžete souhlasit s tím, na koho vlastně padá vina?

Host (Libor Dellin):
Nejedná se o to, na koho padá vina. Tady se jedná o to, že nám nic jiného nezbylo, než k tomu Štrasburskýmu soudu jít, protože ..

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Vnímáte to stejně tak, jak to teď řekl pan exministr?

Host (Libor Dellin):
Podobně. A mohu ho podpořit v jeho slovech, že vlastně ta deregulace není dodneška vyřešena. Takže pan Paroubek si vymýšlí.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Škoda, že tady nemáme pana Paroubka a ani nikoho z jeho vlády, aby se mohl bránit našim nařčením. Nicméně, vy také podpoříte tyto dva názory? Nebo-li odpovědnost jde za ministrem financí. Vám asi musí padat kámen se srdce, když teď slyšíte, že vlastně těch 50 miliard by si měl řešit jiný resort?

Host (Daniela Grabmüllerová):
Mně vůbec nepřísluší se k tomu vyjadřovat. Mně přísluší se vyjadřovat k té podstatě, k tomu řešení, k těm návrhům. Pan bývalý ministr Němec tady zmínil návrh, který byl předkládán jako určitý kompromis přijatelný, sociálně únosný, který tu situaci v nějaké relativně krátké době měl vyřešit. Jak sám uváděl a zdůvodnil, tento návrh nepadl na úrodnou půdu. Návrh připravila

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Nebo-li diplomaticky říkáte, že kdyby ten návrh byl, bylo by to fajn a v podstatě dáváte mu za pravdu.

Host (Daniela Grabmüllerová):
No taková je realita. Nám úředníkům přísluší připravovat, pokud možno, kvalitní návrhy, ale jsou to politici, kteří ty návrhy prostě prosadí do života. Já bych jenom připomněla za Ministerstvo pro místní rozvoj, ne že to nebyl první návrh předložený vládě a ani poslední. A takže z té vaší ankety, že stát učinil málo, tak je potřeba také vnímat, co si pod tím státem ti účastníci ankety představují? Protože tady existovaly různé návrhy. Sedím tady za Ministerstvo pro místní rozvoj. Čili minimálně 3 konkrétní návrhy, konkrétních zákonů byly předloženy. Ale ten zákon ministerstvo opustí. Stává se politickým dokumentem. Předkládá ho ministr v tom konkrétním roce 2003, to byl předkladatel pan ministr Němec a pak už je to skutečně čistě legislativní a zejména politický proces, protože jak vláda, tak Parlament jsou prostě politické orgány, kde se ta shoda, buď najde nebo nenajde nebo ten návrh je prostě upraven.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
To už jsme řekli. Nicméně vysvětlili jsme to dostatečně. Pojďme tedy, vy jste říkala, že jde o návrhy, nebyl to první návrh. Je zde další návrh. Dnes odpoledne k tématu uspořádala tiskovou konferenci advokátka majitelů domů Klára Veselá-Samková a přišla s tím, že šance na mimosoudní vyrovnání ještě stále existuje, i když to v médiích váš pan předseda popíral. Tedy předseda Sdružení majitelů domů. Majitelé mají konkrétní návrhy, jak by mohl stát oněch 50 miliard kompenzovat. Poslechněme si ji.

Host (Klára Veselá-Samková):
Já se domnívám, že jsou různé způsoby, jakými dosáhnout majetkových kompenzací. Každý si představuje, že teda Česká republika, řečeno obrazně, udělá stojku a teďka jí z kapes se vysype 50 miliard pro majitele domů. Samozřejmě, že jsou i jiné způsoby kompenzací. Zejména se jedná o daňové úlevy. Máme daně z nemovitostí. Máme daně z příjmů. Tam jsou pro to nástroje. Existují státní dluhopisy v nějaké výši, kdy samozřejmě ten člověk, který by je od státu obdržel, tak potom se může rozhodnout, jestli je finančně zhodnotí hned nebo počká až na jejich proplacení. Prostě ty možnosti jsou různé. Všechny byly v rámci jednání Občanského sdružení majitelů domů na Ministerstvu pro místní rozvoj nastíněny. Bohužel, na žádný z těchto konkrétních návrhů jsme nedostali odpověď.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Ještě než půjdeme k tomu obsahu. Slyšeli jsme výtku. Nedostali jsme žádnou odpověď. Nastiňovali jsme návrhy. Advokátka potom ještě navíc dodala, že jednala konkrétně s panem náměstkem Kalousem a měla pocit, že i když jí sliboval, že v lednu vznikne pracovní skupina, tak máme polovinu února, pracovní skupina zřejmě ani na obzoru není. Takže cituji: myslím si, že schůzka s panem Kalousem byla jen zastírací úmysl. Mají majitelé domů oprávněný pocit? Máte nějaké zášti už vůči tomuto tématu jednat? Raději byste to přehráli na Ministerstvo spravedlnosti? Uhýbáte?

Host (Daniela Grabmüllerová):
Neuhýbám v žádném případě. Ale nejsem pan náměstek Kalous. Nebyla jsem u schůzky s panem náměstkem Kalousem, který patrně

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Předpokládám, že jste stále informována hluboce o tomto jednání?

Host (Daniela Grabmüllerová):
K tomu se skutečně vyjádřit nemohu. Ale aby bylo úplně jasno. Majitelé nežalují stát o 50 miliard. Majitelé si stěžují u Evropského soudu pro lidská práva, že je porušováno jedno z lidských práv a to je právo vlastnické. To, že se to zjednodušuje na 50 miliard korun je odhad, je tvrzení majitelů domů, kteří nejenže tvrdí a jsou přesvědčeni, že bylo porušeno jejich právo a tu míru toho finančního, toho materiálního odškodnění oni vyčíslili na 50 miliard. Samozřejmě Ministerstvo pro místní rozvoj jednalo, průběžně jedná už léta s majiteli domů obecně. Majitelé domů a jejich reprezentanti jsou naším partnerem. Primárně vždy se jednalo, jednak teda o návrzích, jednak o tom, zda

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Paní ředitelko, o tom, že jednáte, nás nemusíte přesvědčovat. Řekněte nám spíš .

Host (Daniela Grabmüllerová):
Oni nežalují o 50 miliard.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Děkuji, že jste hovořila za majitele, i když tady máme pana Dellina, ale ptám se vás znovu. Byla schůzka nějakým zastíracím manévrem? Nemáte zájem o nějaké konkrétní jednání?

Host (Daniela Grabmüllerová):
Já jsem u té schůzky nebyla a tudíž se nemohu vyjádřit ani k jejímu charakteru.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Budete zřizovat tu pracovní skupinu, o které hovořil pan náměstek?

Host (Daniela Grabmüllerová):
Já nevím, o čem hovořil pan náměstek. Doporučuji se zeptat pana náměstka. Pracovní skupiny, já to vysvětlím, když mě necháte domluvit. Jednak zřídilo Ministerstvo spravedlnosti, do jehož gesce patří obhajoba České republiky obecně před Evropským soudem pro lidská práva ve všech sporech, kde je žalována Česká republika. Existuje na to zvláštní kancelář zmocněnce vlády pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva. Ano, byl zřízen Ministerstvem spravedlnosti řídící výbor, kde je celá řada resortů, včetně Ministerstva pro místní rozvoj. Pan náměstek Kalous si zřídil pracovní poradní skupinu politického charakteru. To je ta odpovědnost z části, o níž mluvil pan exministr Němec, kde jsou opět politici, náměstci ministrů z jiných resortů.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Teď jste slyšel, jakým způsobem se tedy na ministerstvu, podle paní ředitelky, s vámi ochotně jedná. Podle vaší advokátky ovšem nikoliv. Tak jaké je vlastně reálné stanovisko vaše? To, co jsme slyšeli od paní advokátky je váš většinový dojem? Skutečně zastupuje váš většinový názor?

Host (Libor Dellin):
Já bych tady rád připomněl, že ta ekonomická stránka, ta je jenom jednou stránkou věci. Podle mého přesvědčení ne tou nejpodstatnější. Nejpodstatnější je právní stránka věci. To znamená, narovnání vztahů mezi pronajímateli a nájemci. Máme velkou šanci, že se nám podaří prostřednictvím Štrasburského soudu dosáhnout této mety, která je běžná v západní Evropě. Protože například v té kause Hutten-Czapská, versus Polská republika Štrasburský soud stanovil, že tady došlo k systémovému selhání legislativy. Kromě jiného spočívající v tom, že nejenom je nepřípustná podnákladová regulace nájemného, ale zároveň a to platí u nás ještě v horší míře než v Polsku, nemožnost vypovědět nájem bytu. Další věc, když výjimečně ta možnost je, tak vlastně majitele stíhá nevolnická povinnost tomu bývalýmu nájemníkovi zajistit jeho další bydlení. V řadě případů rovnocenný náhradní byt.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Když jste se tedy vyhnul odpovědi na otázku, zda máte pocit špatný z jednání s Ministerstvem pro místní rozvoj touto šalamounskou odpovědí, tak mi řekněte. Znamená to tedy, že názor paní advokátky, že byste se rádi vyrovnali prostřednictvím nějakých daňových úlev není většinovým názorem?

Host (Libor Dellin):
Já nemůžu mluvit za občanské sdružení. Já nemůžu mluvit

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
A kdo tedy, když ne jeho místopředseda?

Host (Libor Dellin):
Prosím vás pěkně, takhle. Uvědomme si jednu zásadní věc. Že v současné době u Štrasburku je podáno řádově přes 4 tisíce stížností. Tito stěžovatelé jsou separátními stěžovateli. Námi jsou pouze zastřešeni a dali plnou moc paní doktorce Veselé. Jenom pro ilustraci. Protože ten zákon, který tady byl zmíněn panem Paroubkem, ta 107 je nadále protiústavním zákonem, tak následkem toho vlastně dochází k tomu, že každý měsíc se zvyšuje počet dalších stěžovatelů. Za poslední dva měsíce jenom přes nás se zvýšil počet asi o 380 dalších stěžovatelů. Ten počet každým dnem vzrůstá. To znamená, kdyby tento zákon respektoval nálezy Ústavního soudu, které byly vyhlášeny Ústavním soudem už 21. června 2000. To znamená, před sedmi lety, tak nic takového. Určitě by se nezvyšoval počet stěžovatelů a určitě by se ta situace byla daleko jednodušší než je třeba dneska.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Nebo-li za sebe. Vy byste se nechtěl dohadovat. Vy byste to radši viděl před tím Evropským soudem?

Host (Libor Dellin):
Jistě. Ono k tomu nakonec dojde. Totiž kromě jiného. Ono, jak jsem říkal, ten Evropský soud vlastně to přikáže naší republice, aby udělala pořádek v těch právních věcech. A ta ekonomická stránka věci, to bude věc další.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Když už jsem u ekonomické stránky věci. Je to skutečně soud o těch 50 miliard a nebo ty vaše ztráty jsou daleko vyšší a nebo proč se vlastně mluví stále o sumě 50 miliard? Už jsme na to tady jednou narazili.

Host (Libor Dellin):
Dá se říci, že to je hrubý odhad a bude záležet na tom, jak se tato otázka prokáže v jednotlivých kausách. Máme-li vycházet ze sdělení Patria Finance, která vlastně odhadla nebo vypočetla roční ztrátu způsobenou protiústavní regulací nájemného na 21,6 miliard. Tak když to vezmeme, dejme tomu, zpátky 10 let, tak jsme na nějakých 210 miliardách. Jelikož, jelikož ne všichni majitelé domů jsou stěžovateli, tak jsme to zredukovali zhruba na těch 50 miliard korun.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Paní ředitelko. Teď jsme slyšeli tedy vysvětlení té částky. Je pro vás reálné, slyšeli jsme tedy nějaké návrhy o mimosoudní vyrovnání. Je pro vás reálné diskutovat alespoň o té částce třeba v tom mimosoudním vyrovnání nebo je, podle vás, příliš vysoká nebo byste to také raději viděli u soudu?

Host (Daniela Grabmüllerová):
Jednání, která vedla Ministerstvo pro místní rozvoj se zástupci Občanského sdružení majitelů domů, se primárně věnovaly tomu, o čem mluvil pan místopředseda Dellin a to je té právní stránce. My jsme velmi detailně a podrobně projednávali budoucí, právní úpravu nájmů bytů, protože i v těch judikátech, o nichž mluvil pan místopředseda, toto hraje velmi zásadní roli. My jsme nejednali o miliardách a my jsme se nebavili o mimosoudním vyjednávání. Protože k tomu ani ministerstvo nemělo žádný mandát. Takový mandát může dát ministrovi, podle mého názoru, pouze vláda.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Tedy otázka na exministra pro spravedlnost a místní rozvoj. Jak vy vnímáte ten návrh advokátky Kláry Veselé-Samkové? Je to vůbec reálný způsob, jak se mimosoudně dohodnout? Nějaké daňové úlevy, třeba i daň k dluhopisu na to, aby pokryli něco, co by se potom mohlo stát soudem nebo mohlo být před soudem pro lidská práva? Je to ten způsob averze, jde to aplikovat do praxe a nebo to je nesmysl?

Host (Pavel Němec):
Já si myslím, že ten návrh paní doktorky Samkové je v hodně syrové podobě. Na druhou stranu říkám, že jako advokát bych klientovi vždy doporučil usilovat o nějaké mimosoudní narovnání. To samozřejmě ano. Na druhou stranu, současná vláda prostě musí říci, jaké jsou ty mantinely a co je pro ni únosné? Je to politická odpovědnost vlády, která je odpovědná i za soudní řízení a za zastupování v zájmu České republiky ve Štrasburku. Takže to samozřejmě vláda s konečnou platností musí říci, co je reálné a co není? Já si myslím, že ten návrh paní doktorky Samkové je vhodně, řekněme v syrové podobně. Na to naráží vlastně i na to, co tady zmínil pan místopředseda Dellin, že občanské sdružení dává nějakou metodickou, ideovou podporu svým členům, jakožto stěžovatelům u Evropského soudu, ale konec konců není schopno asi právně zajistit, aby každý stěžovatel vzal za určitých okolností svoji žádost zpět. Takže to je také určitý otazník v prosazení takové dohody, pokud by vůbec vznikla.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Na to dnes argumentovala Klára Veselá-Samková, protože na něco podobného si stěžoval i pan ministr pro místní rozvoj Čunek, že vlastně neví, s kým má pořádně jednat, protože nemá jednotného zástupce majitelů. Tak ona říkala, tak ať jedná se mnou, protože já jsem jejich zástupce. Kdybyste tedy v té vládě byl vy. Co byste poradil teď? Jak byste řekl, kde jsou ty mantinely?

Host (Pavel Němec):
Jistě bych zkusil jednat, říkám že jako advokát bych doporučoval klientovi v každé fázi řízení, pokus o nějaký smír. Ale určitě to nebude jednoduchá, jednoduchá otázka. Současně, současně jako člen vlády bych se snažil minimalizovat dopady, dopady žalob, které jsou směřovány proti České republice. To je zcela, zcela jasné a jako bývalý ministr zůstávám i nadále loajální ke státu, takže pochopitelně podporuji snahy vlády, vytvořit určitou právní obranu proti žalobám, které jsou na Českou republiku směřovány. A tím ale nepopírám to, že prostě stát nebo politická reprezentace tady nedostály prostě odpovědnosti politické. Ale o té politické odpovědnosti, odpovědnosti právní je jaksi velký kus cesty. A je na majitelích domů, aby prokázali, že tady právní odpovědnost existuje a je samozřejmě na státu, aby tuto právní odpovědnost se snažil zpochybnit.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Ještě velmi stručně z hlediska advokátní praxe. Je v situaci, kdy Štrasburk rozhoduje precedenčně, kdy mnoho odborníků předpovídá, že Česká republika má soud prohraný. Přiznává to dokonce i ministr spravedlnosti, což asi nedělá úplně v obhajobě dobrou službu. Je vůbec za těchto okolností možné začít postavit dobrou obhajobu státu tak, aby uspěl?

Host (Pavel Němec):
Ta povinnost státu, postavit dobrou obhajobu a v každém případě jde, nejenom o ten samotný výrok, jestli jednáním státu byli stěžovatelé poškozeni, ale pochopitelně také o ty finanční dopady. Já si myslím, že stát se tady v té, v té otázce má každopádně chovat aktivně. I proto, i proto ještě minulá vláda učinila určité kroky k tomu, aby stát byl kvalitně zastupován a měl kvalitní právní zázemí pro hájení zájmu státu před Štrasburským soudem.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Tedy myslíte, že obhajoba by mohla být úspěšná?

Host (Pavel Němec):
Každopádně má cenu hájit se v tom sporu.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Šance na úspěch?

Host (Pavel Němec):
Šance na úspěch já v tuto chvíli ponechávám bez komentáře, protože je samozřejmě na soudu, jak rozhodně. A tady věštit, jestli to bude taková cifra, jiná cifra si myslím, že nedává vůbec valný smysl.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál. V Radiofóru přišel čas na dotazy posluchačů. Volat můžete na čísla: 221552155 nebo 221552255. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů. Český rozhlas 1 Radiožurnál, Radiofórum. Dobrý večer, jste ve vysílání.

Občan:
Pavel Levý, Pardubice. Mně není jasná pozice paní Veselé. Na jednu stranu, když majitelé domů snažili zbavit nepřizpůsobivých občanů, kteří postrádali jakékoliv hygienické návyky. Sypali odpadky přímo na ulici, případ Ústí. Tak paní Veselá spustila pokřik o rasismu. A dneska prostě zastává pozici úplně opačnou. To bych chtěl teda vysvětlit. Děkuju.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Prosím. Prosím další dotaz. Dobrý večer.

Občan:
Severa, Ústí nad Labem. Já se chci zeptat pana místopředsedy majitelů. Jestli jsem to dobře sledoval, tak tam na začátku řekl 210 miliard. Najednou je to 50 miliard. Tak já se ptám, prosím vás. Kolik to je přesně a kolik dostane ta firma, která vypočítala tuto sumu?

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Tuto otázku jsme zodpovídali uprostřed pořadu, ale pokusíme se vám případně ještě stručně odpovědět. Takže, prosím, pojďme na další dotaz. Na slyšenou. Dobrý večer a, prosím, položte dotaz.

Občan:
Jurkovský, Brno. Já bych se chtěl jenom zeptat. Já jsem si to bleskově propočítal těch 50 miliard, co je jako minimum a 4 tisíce žadatelů, což mě vychází 12,5 milionů na jednoho. Zajímalo by mne, kdyby to nějak dokázali teda rozpitvat, jakým způsobem každý z těch majitelů domů přišel tady k takovéto sumě? Druhý dotaz a ten je důležitější. Pokud oni dosáhnou svého, aby nájem byl podle jejich představ. Prosím vás, proč by někdo bydlel v nájemním domě, když za stejný peníze si pořídí hypotéku a bydlí ve vlastním?

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Děkujeme za váš dotaz. Prosím poslední dotaz. Dobrý večer, jste ve vysílání. Zdá se že nic, telefon vypadl. Končíme s dotazy a pojďme odpovídat. Na první dotaz Pavla Levého z Pardubic, na pozici paní Veselé-Samkové. Chcete nějak reagovat? Já bych zřejmě odpovídala, že to je věcí každého advokáta, koho zastupuje, ve kterou chvíli. Souhlasíte?

Host (Libor Dellin):
Ano.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Další dotaz pana Severy z Ústí nad Labem. Je to na vás. Bylo to ohledně té sumy. Ještě znovu se na to ptal i posluchač Jirkovský z Brna. 12,5 milionů na každého jednotlivého žadatele. Pokud je to 50 miliard děleno 4 tisíce žadateli. Takovýto jednoduchý, matematický výpočet. Jak jste došli k té sumě? Skutečně se to takhle dělí?

Host (Libor Dellin):
Takhle se to jednoduše nedělí, protože to je na jednoho. Dotyčný tam spočítal jakousi sumu na jednoho stěžovatele. Jenomže mezi námi jsou stěžovatelé, kteří třeba vlastní, já nevím, 300 bytů podrobených protiústavní regulaci. Takže tímto způsobem se to nedá spočítat.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Ještě velmi stručně. Těch 50 miliard zopakujte.

Host (Libor Dellin):
Těch 50 miliard, to byl hrubý odhad, který vycházel ze sdělení společnosti Patria Finance. 21,6 miliardy korun za rok krát zpětně 10 let. Vychází na těch 210 miliard a protože ne všichni majitelé budou stěžovateli, teda budou požadovat tuto náhradu, tak jsme to redukovali zhruba na těch 50 miliard. Těch výpočtů, upozorňuju, existuje celá řada. Toto je jeden a dá se říci, ten nejjednodušší výpočet. Protože ten další výpočet, ten by skutečně tady zabral, já nevím, podstatně více času.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Možná do budoucna směřuje i ta druhá část otázky pana posluchače Jirkovského. Proč, pokud dosáhnou majitelé domů svého, by na to kvitovali nájemníci, proč si nevzít hypotéku a nebydlet ve vlastním? Co to udělá s trhem s byty?

Host (Daniela Grabmüllerová):
Ono je samozřejmě naprosto obvyklé ve fungujících zemích, kde funguje trh s byty, že splátka za hypotéku je srovnatelná s nájemným. U nás, bohužel, ten trh zatím stále nefunguje tak, jak má. Ale je celá řada důvodů, proč zvolit nájemní bydlení. Ne každý se chce uvázat nějakým dlouhodobým úvěrem na 20 let. Ne každý, zejména mladý člověk neví, jestli třeba na dva roky nepůjde někam do zahraničí, že nezmění bydliště, nezmění působiště v rámci celé České republiky. Čili ve fungujících trzích s byty je obvyklé, že zejména mladé rodiny začínají v nájmu a menším bytě. A teprve později se stabilizují například pořízením bytu do vlastnictví. Průměrný věk, kdy si v Německu berou občané hypotéku je kolem čtyřiceti let, kdy se ta rodina stabilizuje. Takže pořídit si vlastnické bydlení na hypotéku je vždycky drahá záležitost. To nájemní bydlení, tam nepotřebujete vstupní kapitál. Prostě platíte nájem a když vám přestane byt vyhovovat, chcete změnit působiště, odcházíte. Pokud se podaří a jsem optimista, že se podaří oživit, nastartovat ten fungující trh s byty odstraněním těch deformací, o kterých tady bylo už mnoho řečeno, tak a ukazuje se to už teď. Ta výše těch tržních nájemných klesá, klesá soustavně. A to nájemní bydlení se i v Praze již nyní pro mladé lidi, přece jen, stává trochu dostupnější, než tomu bylo například před třemi lety.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Takže znamená to, že by měla fungovat ruka trhu a pak by se třeba i přes neúnosně vysoké nájmy v některých lokalitách měly snižovat prostě proto, aby měly majitelé domů klienty pro své byty.

Host (Daniela Grabmüllerová):
Přesně tak. Už dnes a pan Dellin to jistě potvrdí. Už dnes si majitelé váží svých nájemců bytu, kteří řádně platí, chovají se a platí nějaké rozumné nájemné. Tak je, tak jistě budou rádi, aby si je udrželi.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Úplně na závěr vás poprosím všechny tři o stručnou odpověď na jednoduchou, v podstatě jednoduchou, ale asi záludnou otázku. Váš typ na to, jak to dopadne? Zaprvé soud, výhra, prohra, bude nebo nebude. Bude mimosoudní vyrovnání? Za druhé. Pokud, buď budeme platit dobrovolně nebo nedobrovolně kolik?

Host (Daniela Grabmüllerová):
Já si myslím, že Česká republika není bez šance, aby ten soud vyhrála.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Takže soud bude a neplatili bychom, podle vašich odhadů, tedy prakticky nic, když bychom vyhráli?

Host (Libor Dellin):
Já jsem přesvědčen, že ten soud vyhrajeme. Už kvůli tomu, že ta kausa Hutten-Czapská vlastně byla plénem Štrasburského soudu vyhlášena jako pilotní kausou. V tomto systému, anglosaském systému precedenčních rozhodnutí vlastně je Štrasburský soud vázán v obdobných kausách rozhodnout stejně.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Jenom připomeňme Hutten-Czapská. To je ten polský případ, kdy

Host (Libor Dellin):
To je ten polský případ, kdy polská majitelka domu žalovala polský stát o úhradu, jednak tedy ztráty. Ta zatím nebyla polským státem vyčíslena. Zároveň dostala na naše peníze asi milión 600 tisíc za morální újmu a za újmu na základě soudních nákladů.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Pane exministře. Ta samá otázka pro vás.

Host (Pavel Němec):
Stát má šanci na úspěch. A povinnosti státu je hájit zájmy České republiky tak, aby minimalizoval dopady podaných žalob.

Moderátor (Lenka Kabrhelová):
Čas Radiofóra vypršel. Za účast v debatě děkuji vrchní ředitelce bytové politiky Ministerstva pro místní rozvoj Daniele Grabmüllerové. Na slyšenou. Místopředsedovi Sdružení majitelů domů Liboru Dellinovi. Na slyšenou a bývalému ministrovi spravedlnosti Pavlu Němcovi. Na slyšenou.

Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o. je pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu do výše 50 000 000 Kč ročně.

Kromě tohoto pojištění je každý spolupracující advokát pojištěn na částku 7 500 000 Kč ročně.

Pokud advokát zanedbá svou práci tak, že poškodí zájmy svého klienta, vzniklou škodu uhradí klientovi pojišťovna advokáta.