K Ústavnímu soudu míří stížnost proti sčítání lidu

Ústavnímu soudu České republiky v Brně byla ve čtvrtek 17. března doručena prostřednictvím advokátní kanceláře Klára Samková stížnost proti aktuálně probíhajícímu sčítání lidu, domů a bytů. Stěžovatelka paní Klára Burešová z Kunovic se domáhá vydání předběžného opatření, aby Český statistický úřad pozastavil veškeré přípravné práce a domáhá se také vydání nálezu Ústavního soudu, aby se nemusela účastnit sčítání, byl zrušen Zákon č. 296/2009 o sčítání lidu, domů a bytů kvůli rozporu s Listinou základních práv a svobod. Žádá také vydání nálezu, že se Českému statistickému úřadu zakazuje nakládat se získanými daty a na své náklady je povinen je bezpečně zničit. Ústavní soud si zřejmě bude muset pospíšit, protože rozhodným dnem ke sčítání je 26. březen.

 

Ústavnímu soudu

Joštova 8660 83 BRNO                                                                

V Praze, dne 16. března 2011  

Návrh na vydání předběžného opatření

Návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti s návrhem na zrušení zákona

 Ústavní stížnost proti sčítání lidu

Věc: Návrh na zrušení zákona č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 (dále jen „zákon o sčítání lidu“)

 

Stěžovatelka:             Klára Burešová,

                               (chráněné osobní údaje byly vyjmuty)                                  

 

zastoupená:               Advokátní kancelář Klára Samková, s.r.o. jednající svojí jednatelkou - advokátkou JUDr. Klárou A. Samkovou, Ph.D.,
č. reg. ČAK 3005 se sídlem 120 00 Praha 2, Španělská 6  

Účastníci řízení:          Český statistický úřad

                                  Na padesátém 81, 100 82 Praha 10 

                                              

Přílohy:                       plná moc.

 

I.

Vylíčení skutkového stavu

Dne 4. 9. 2009 nabyl platnosti zákon o sčítání lidu, který stanoví, že v březnu roku 2011 se bude konat sčítání lidu. Dle ustanovení § 7 odst. 1 tohoto zákona je stěžovatelka, stejně jako ostatní občané s trvalým pobytem na území našeho státu, povinna pravdivě a úplně, vyjma dvou dobrovolných položek, vyplnit sčítací formuláře pro účely sčítání.

Stěžovatelka se domnívá, že tímto je zasaženo do několika jejích základních práv, a sice:

-         práva na soukromí dle čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“) – viz III. bod této stížnosti,

-         práva na rodinný a soukromý život dle čl. 10 odst. 2 Listiny – viz III. bod,

-         práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů dle čl. 10 odst. 3 Listiny – viz IV. bod,

-         práva vlastnit majetek dle čl. 11 Listiny – viz V. bod.

Navíc stěžovatelka dodává, že zákon o sčítání lidu v roce 2011 je zákonem ad hoc, který narušuje princip dělby moci, a proto je zákonem neústavním – viz VI. bod, a také zcela nesmyslným a drahým krokem – viz VII. a VIII. bod. 

Důkaz (vztahující se k celé stížnosti): výslech stěžovatelky. 

II.

Příslušnost Ústavního soudu

(hrozící jiný zásah orgánu veřejné moci)

Stěžovatelka se obrací na základě ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) ve spojení s ustanovením § 80 zákona o Ústavním soudu přímo na Ústavní soud, neboť povinnost vyplnit sčítací formuláře považuje za jiný zásah orgánu veřejné moci do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod – proč bude vysvětleno dále. Stěžovatelka se nemůže bránit žádnými jinými prostředky, ani žalobou podle ustanovení § 82 správního řádu soudního, protože k zásahu do jejích práv zatím nedošlo, zásah ani jeho důsledky netrvají ani nehrozí jeho opakování.

Ústavní soud již jednou rozhodoval v obdobné věci, v usnesení sp. zn. III. ÚS 95/01 ústavní stížnost odmítl, neboť z ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, vyplývá, že „ústavní stížnost proti jinému zásahu veřejné moci lze podat tehdy, jestliže tímto zásahem již bylo porušeno základní právo navrhovatele nebo jeho základní svoboda chráněné ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami. V předmětné věci však navrhovatel brojí proti postupu orgánu státu – Českého statistického úřadu, který teprve bude realizován, v době podání návrhu Český statistický úřad ještě s procesem sběru dat ani nezačal. Na základě teprve v budoucnu realizované činnosti nelze dospět k závěru, že takovým postupem bude v budoucnu porušeno základní právo navrhovatele. … Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, protože k namítanému zásahu do základních práv navrhovatele nedošlo.“ 

Z doktríny i dosavadní judikatury Ústavního soudu tedy vyplývá, že by ústavní stížnost neměla směřovat proti zásahu, který je možno očekávat teprve v budoucnu. „R. Fleury na základě judikatury německého Spolkového ústavního soudu však uvádí jako výjimku situaci, kdy porušení základních práv sice ještě přímo nenastalo, ale je již aktuální.“[1] Doc. Šimíček k tomu dodává, že tomu tak je také tehdy, „je-li porušení základních práv v brzké době neodvratné, případně jedná-li se o zásadní ústavněprávní otázky“.[2] Sčítání je samozřejmě neodvratné, jelikož tak stanovuje přímo zákon o sčítání lidu.

Stěžovatelka se tedy domnívá, že zásah do jejích základních práv skutečně hrozí a na základě § 80 zákona o Ústavním soudu žádá o vydání předběžného opatření, které pozastaví přípravné práce na sčítání lidu. Ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu již obsahuje dikci „hrozící“. Není tedy nutné, aby jiným zásahem orgánu veřejné moci již bylo základní právo porušeno, ale postačí pouze, je-li zde riziko hrozící vážné škody nebo újmy.

Sčítáním lidu může dojít do zásahu základních práv nejen stěžovatelky, ale i jiných občanů České republiky, což rozhodně lze považovat za vážnou újmu. Proti sčítání lidu se vymezuje např. web www.nechcisecist.cz, kde nesouhlas se sčítáním vyjádřilo k 10. březnu 2011 5.783 lidí. Lidé také píší blogy proti sčítání, např. Lukáš Kubec[3], Luboš Zálom[4] nebo třeba František Matějka[5]

III.

Právo na soukromí, ochrana rodinného a soukromého života

 Navrhovatelka se domnívá, že sčítání lidu tak, jak je upraveno v zákoně o sčítání lidu, narušuje její právo na soukromí i rodinný a soukromý život. Ve všech formulářích se objevují citlivé údaje (národnostní původ, náboženství, sexuální život) i osobní údaje (jméno a příjmení, vzdělání, …) ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Celá problematika má dvojí rozměr:

-         Má stát vůbec právo tyto informace zjišťovat? Umožnuje to státu evropská Úmluva o ochraně lidských práv a svobod (dále jen „Úmluva“)?

-         Pokud stát toto právo na některé informace skutečně má, zajišťuje dostatečnou ochranu před jejich zveřejněním a zneužitím? 

Státní orgán může zasahovat do práva na soukromí dle čl. 8 Úmluvy jen na základě zákona, v nezbytné míře pro demokratickou společnost a v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Stěžovatelka uznává, že některé informace stát tedy může získat, například údaje o majetku, neboť stát poskytuje vlastnickému právu ochranu, vybírá z něj daně atd. Stěžovatelka se domnívá, že sčítání není prováděno v žádném z výše uvedených zájmů – proč vysvětlujeme v části VII. této stížnosti, kde se zabývá legitimitou a smyslem samotného sčítání.

Stěžovatelka však upozorňuje na skutečnost, že stát nemá právo znát vůbec tyto údaje: národnost, víru a sexuální orientaci. Jde o záležitosti, které mají čistě vnitřní a osobní povahu. Nelze tedy ani ověřit, zda občan vyplní tyto údaje pravdivě, či nepravdivě. Jejich znalost státu nemůže sloužit k žádnému účelu, jak je vyjmenovává Úmluva. Zákonodárce si je tohoto faktu zřejmě vědom, a proto u národnosti a víry zvolil občanům pouze možnost tyto vyplnit, nikoli povinně. Když se však stát ptá na registrované partnerství, zjišťuje tím nepřímo sexuální orientaci. Stěžovatelka se navíc hlásí ke křesťanské víře. Jednou z povinností, vyplývajících z náboženských norem, které přijala, jí zakazuje zapřít svou víru. Nepovinný údaj je tak pro ni fakticky údajem povinným. Z Úmluvy však vyplývá, že stát nesmí tyto údaje požadovat. Znalost národnosti, víry a sexuální orientace nemůže sloužit k žádnému v Úmluvě uvedených údajů. 

IV.

Právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním údajů

(technické zajištění sčítání) 

I pokud stát na určité osobní a citlivé údaje, případně další informace právo skutečně má, pak jim i tak musí poskytnout dostatečnou ochranu. Technicky bude sčítání lidu provádět Česká pošta, respektive její pracovníci. Prakticky mají tedy sčítací formuláře přinést a odnést její pracovníci. Navrhovatelka se cítí touto sčítací technikou velmi ohrožena, a sice z jediného prostého důvodu. Žije v Kunovicích u Uherského Hradiště, kde je známá díky kandidatuře v komunálních volbách a folklorním aktivitám. Místním pracovníkům České pošty však zcela nedůvěřuje. Stěžovatelka má také obavu vyplnit formuláře přes internet, a sice z velmi praktických důvodů.

Formuláře je nutné v tomto případě vyplnit v rozhodný den. Stěžovatelka se však obává přetížení sítě, případě výpadku jejího internetu, který je u ní doma běžný. Poté by nesplnila svou zákonnou povinnost a musela by zaplatit případnou pokutu. Proto volí možnost, že formulář předá sčítacímu komisaři. Minimálně pracovníci České pošty se tedy citlivé a osobní informace dozví. Před nimi tedy stát neposkytuje žádnou právní ochranu. Tito sice mají povinnost dle ustanovení § 19 zákona o sčítání lidu mlčet o těchto skutečnostech, nicméně stěžovatelka se nepřeje ani, aby tito pracovníci České pošty informace měli.

Navíc stěžovatelka upozorňuje na fakt, že již při minulém sčítání v roce 2001 se našlo několik vyplněných formulářů u popelnic.[6] Stěžovatelka se obává, že se tak může stát i nyní. Podobnou obavu měl i Martin Woita, když se na oficiální stránce sčítání lidu na Facebooku ptal: „Jaká opatření jste učinili pro to, aby se vyplněné sčítací formuláře neválely opět někde u popelnic, jak tomu bylo před 10 lety?“ Dostalo se mu oficiální odpovědi, že lidské selhání nelze nikdy zcela vyloučit.[7] Pracovníci České pošty navíc nejsou dostatečně kvalifikovaní pracovníci, aby mohli s tak citlivými informacemi pracovat. Navíc jich celkem bude cca 9.500.[8] Jedinou zárukou jejich spolehlivosti je jejich bezúhonnost. Nicméně hrozí i jiná rizika, na která nebudou připraveni, např. hrozí nebezpečí fyzického napadení komisaře, jak se tomu již stalo při minulém sčítání.[9] Komisaři přitom pracuji s citlivými informacemi. 

V.

Právo vlastnit majetek

(nepřiměřeně vysoká pokuta) 

Stěžovatelka musí formuláře vyplnit, protože jinak se dopustí přestupku dle ustanovení § 26 zákona o sčítání lidu. Hrozí jí tak pokuta až ve výši 10.000 Kč. Stěžovatelka se domnívá, že tato pokuta je pro ni likvidační. Za rozumnou pokutu u přestupku fyzických osob, kdy dojde k porušení dílčí a nepodstatné právní povinnosti, považuje částku do 1.000 Kč, což je obvyklá výše pokuty v mnoha zvláštních zákonech a zejména také maximální výše pokuty dle zákona o přestupcích, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Stěžovatelka je studentkou veřejných financí na Mendelově univerzitě a politologie na Masarykově univerzitě a jediný její příjem, mimo peníze, které získává od rodičů na bydlení, je 1.800 Kč za tvorbu studijních opor na univerzitě. Pokuta 10.000 Kč je pro ni prakticky likvidační. Jak již uvedl Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 416/04: „Z hlediska ochrany základních práv a svobod je nepřijatelné, aby porušení primární právní povinnosti, jež jednotlivce omezuje na jednom základním právu (právu na soukromí), vedlo ke vzniku sekundární právní povinnosti (v rámci odpovědnostního právního vztahu), jež omezuje jiné základní právo jednotlivce (vlastnické právo), a to způsobem, který je v zásadní disproporci k původnímu omezení.“ V dané kauze šlo sice o daleko větší částku, nicméně to, zda má pokuta likvidační charakter, je ovšem třeba sledovat s ohledem na majetkové poměry pachatele přestupku, protože u jednoho z nich může být její výše zanedbatelná, kdežto pro jiného má stejná výše této sankce dramatické důsledky.[10] 

Je třeba také poukázat na disproporci mezi nesplněním právní povinnosti a omezením vlastnického práva. Stěžovatelka se domnívá, že v případném sporu o ochranu osobnosti, kde by došlo k obdobnému zásahu do jejího soukromí, by nevysoudila částku 10.000 Kč, ale maximálně omluvu. 

VI.

Protiústavní povaha zákona

(zákon ad hoc)

Stěžovatelka dále namítá, že zákon o sčítání lidu v roce 2011 je zákonem ad hoc. Právní teoretik L. L. Fuller klade na zákon následující požadavky: obecnost (ve smyslu vztahující se na všechny dané případy, nikoli ad hoc), publikaci, prospektivnost (nikoli retroaktivita), srozumitelnost, důslednost (je nutné eliminovat rozpory mezi zákony), stálost v čase (stabilnost, ale schopnost přizpůsobení) a smysluplnost. Zákon o sčítání lidu v roce 2011 těmto požadavkům zcela jistě nevyhovuje. 

Ústavní soud již konstatoval, že zákony mají být obecné. V usnesení Pl. ÚS 24/09 Ústavní soud konstatoval, že ústavodárce nesmí přijmout ústavní zákon ad hoc. A maiori ad minus to zřejmě platí i pro zákony obyčejné. Přelomová v tomto ohledu byla kauza Melčák, kde bylo konstatováno, že „případnými výjimkami jsou buď případy přijetí aktu aplikace práva ve formě zákona (kupř. zákona o státním rozpočtu), dále případy výslovného zmocnění k vydání zákona ad hoc (kupř. ústavních zákonů vydaných dle čl. 11 a čl. 100 odst. 3 Ústavy) anebo zákony ad hoc, pro jejichž přijetí vypovídají výjimečné důvody splňující podmínky testu proporcionality (kupř. „výčtové“ restituční zákony).“ 

Zákon o sčítání lidu v roce 2011 však tuto podmínku nesplňuje, a sice kvůli kritériu potřebnosti. Sčítání lidu lze dosáhnout i cestou ústavně konformní. Stěžovatelka se domnívá, že pokud politická reprezentace naší země chce, resp. musí, provést sčítání lidu, pak by Parlament měl přijmout obecný zákon o sčítání lidu, který by upravoval práva a povinnosti občanů a státních orgánů, zejména Českého statistického úřadu, při sčítání. Takový zákon by obsahoval ustanovení, které by zmocňovalo vládu přijmout rozhodnutí, kdy konkrétně a jak přesně bude sčítání lidu probíhat. Do budoucna se takovým zákonem totiž zvyšuje právní jistota. Občané budou vědět, že sčítání je možné, v jakých intervalech, co všechno mohou formuláře obsahovat, a co nikoli. Lze také stanovit určité intervaly sčítání (např. každých 10 let), což by již byl zákon obecný. Alespoň podle navrhovatelky.

Stěžovatelka nepovažuje vyhlášení sčítání lidu za akt aplikace práva ve formě zákona. Musel by totiž existovat jiný zákon, který teprve bude dalším zákonem aplikován. Např. zákony o státním rozpočtu jsou aktem aplikace jiného zákona, a sice zákona o rozpočtových pravidlech.

Sčítání lidu je navíc výrazem a pravomocí moci výkonné. Pouze výkonná moc může rozhodnout, kdy a co přesně bude chtít sčítat. Moc zákonodárná naopak upravuje práva a povinností subjektů při tomto aktu. V minulosti sčítání lidu nařizoval například již maurijský ministr Čanaka (cca 350 – 283 př. n. l.), císař Augustus ve starověkém Římě či třeba Vilém I. Dobyvatel v roce 1086, aby mohl správně zdaňovat nedávno získanou půdu. Vždy šlo o akt výkonný. Účelem sčítání ostatně vždy bylo a je zjištění informací pro daňovou a sociální politiku. Jde o úkoly moci výkonné. Sčítání lidu podle zákona o sčítání lidu v roce 2011 je však nařízeno mocí zákonodárnou, což jí nepřísluší. Došlo tak k porušení základního demokratického principu naší republiky, a sice dělby moci.

Ministr financí Miroslav Kalousek v Poslanecké sněmovně při předkládání návrhu zákona o sčítání lidu uvedl, že „dne 10. září 2008 vláda České republiky navrhla, aby se sčítání lidu v České republice odehrálo v roce 2011. Je to samozřejmě natolik rozsáhlá akce, že vyžaduje nemalé rozpočtové prostředky, zhruba 2,5 miliardy korun, a kontakt s jednotlivými obyvateli, takže nelze upravit jinak než příslušným zákonem.“ Rozhodnutí provést sčítání je však rozhodnutím vlády. Parlament měl upravit pouze pravidla hry při sčítání, která budou platná také při každém dalším sčítání lidu u nás. Pravidla hry nelze měnit pokaždé, když si vláda něco usmyslí.

Stěžovatelce je známo, že sčítání lidu Česká republika musí provést kvůli nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 763/2008. Za pozornost jistě stojí, že toto nařízení nemá povahu nařízení ad hoc, ale zvolilo obecný postup, když stanovilo v čl. 1, že sčítání bude probíhat jednou za 10 let. V čl. 5 odst. 1 pak stanovilo tzv. referenční rok, který stanovuje výkonný orgán EU, tedy Komise. Pouze první referenční rok 2011 byl stanoven přímo nařízením. Takový postup nenarušuje dělbu moci a poskytuje větší míru právní jistoty.

Pokud by byl zákon o sčítání lidu v roce 2011 zrušen, pak by mohlo hrozit, že nebude splněn nadnárodní závazek podle evropského nařízení č. 763/2008. Česká republika však může tento závazek splnit, pokud přijme obecný zákon o sčítání, který poté vláda provede. I takový zákon však musí respektovat ochranu tajnosti velmi citlivých údajů, nesmí povinně vyžadovat údaje zcela osobní povahy (víra, národnost, sexuální orientace, …), musí být zajištěna bezpečnost a ochrana všech získaných informací a zákon nesmí stanovovat zbytečně vysoké sankce za jeho porušení. Připomínáme, že Česká republika může tento závazek splnit až do konce roku 2011, což je možné stihnout. Nařízení navíc nevyžaduje plošné sčítání, dokonce nabízí možnost výběrové šetření nebo získání dat z registrů. 

VII.

Nesmyslnost zákona

(nedostatek legitimizačního důvodu dle Úmluvy)

„Nejprve bylo rozhodnuto o provedení sčítání, až poté vymýšleny důvody, proč jej vlastně potřebujeme.“ (www.nechcisecist.cz)

Není také žádných pochyb o tom, že zákony musí mít nějaký smysl. Již zmíněný Fuller to vyjádřil v požadavku na smysluplnost zákona, která se projevuje tím, že zákony musí být používány při správě společnosti a při tom nesmí požadovat objektivně nemožné. V této souvislosti chceme znovu připomenout, že stát může zasahovat do práva na soukromí dle čl. 8 Úmluvy jen v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Český statistický úřad vyslovuje četné argumenty, kterými se snaží legitimovat sčítání lidu. Jedním z nich je například, že stát díky sčítání lidu bude vědět, kolik je potřeba školek. Toto tvrzení je ovšem naprosto nepravdivé, protože poslední sčítání v roce 2001 nijak nenapomohlo správnému určení počtu mateřských škol. Faktem je, že mateřské školy v posledních letech nestačili k pokrytí poptávky po hlídání dětí předškolního věku.  Podobně argumentuje i při správném počtu hospiců a domovů pro seniory. Nicméně tyto služby se poskytují většinou soukromými osobami a tyto soukromé osoby jistě nevyužívají sčítání lidu jako správný ukazatel pro stanovení jejich nabídky.

Dalším argumentem ČSÚ je, že informace ze sčítání lidu napomohou podnikatelům v jejich podnikatelské činnosti. Toto tvrzení je také liché, protože firmy neurčují poptávku na základě starých dat ČSÚ,  kterým sčítání roku 2011 jednou určitě bude.  Firmy se nerozhodují o tom, co, kolik a jak vyrábět na základě statistických dat ze sčítání lidu, nýbrž na základě aktuálních informací z odvětví, ve kterém chtějí podnikat. Rozhodují se podle toho, jaký je v odvětví zisk a jak se firmám v tomto odvětví daří. Sčítání lidu k podnikatelské aktivitě nemůže nijak pomoci.

Dalším argumentem, který je často zmiňován v souvislosti se sčítáním lidu, je potřeba těchto dat pro sociology. Toto je podle názoru navrhovatelky neústavní, protože stát nemá protežovat určité skupiny obyvatelstva. Pokud sociologové či jiní vědci potřebují demografická data, měly by si je zaplatit z vlastních zdrojů.

Český statistický úřad uvádí, že získaná data jsou potřebná pro hasiče v případě požárů nebo pro situaci povodní. I když chce ČSÚ pomocí sčítání lidu zjistit počty lidí, kteří nemají v daném objektu trvalé bydliště, ale přebývají v něm, tak není možné se podle této informace při zásahu jednotky hasičů řídit, protože stav obyvatelů bytu se může měnit každým dnem. Sčítání lidu tedy nemůže přinést hasičům v případě požáru ani povodní spolehlivé informace. Z ustanovení § 24 zákona o sčítání lidu navíc vyplývá, že získané údaje budou použity pouze ke statistickým účelům. Příklad s hasiči však ukazuje na to, že se pro získaná data najde i uplatnění operativní. 

To, že je sčítání lidu de facto bezvýznamné, potvrzuje i úředník ČSÚ když říká, že „Úřad neověřuje správnost odpovědí.“[11] 

VIII.

Ekonomické aspekty zákona

 Sčítání lidu je velmi nákladnou činností. Stát stojí sčítání velké úsilí a hlavně velké množství finančních prostředků, a to všechno v době, kdy české veřejné finance nejsou v dobré kondici. Česká republika má v současnosti velké problémy s financováním zdravotnictví, dále se v poslední době diskutuje o prohlubování nedostatků v důchodovém systému, který začíná být nefunkční. Současně s těmito závažnými problémy se plánuje sčítání lidu, které si od státního rozpočtu vyžádá cca dva a půl miliardy Korun českých.

Špatný stav veřejných financí České republiky se velmi dotýká navrhovatelky, jakož i všech občanů. Cenová stabilita je jednou z hodnot, které Ústava chrání. Čl. 98 Ústavy se netýká pouze České národní banky, ale má též hodnotovou funkci.  

Dalším argumentem pro zbytečné vynakládání finančních prostředků na sčítání lidu je, že stát většinu údajů, které požaduje vyplnit ve sčítacích formulářích po občanech a cizincích v březnu 2011, již má, pouze je nedokáže efektivně kompletovat. Mezi tyto již známé skutečnosti můžeme zařadit: skutečný počet žijících osob, věk a pohlaví (díky evidenci obyvatel), vzdělání osob (díky evidenci Ministerstva školství a tělovýchovy), vlastnictví nemovitostí (evidováno katastrálním úřadem), výměry nemovitostí (evidováno stavebními úřady obcí s přenesenou působností), stavební materiály použité v nemovitostech (evidováno stavebními úřady při poskytování povolení stavby a u kolaudací), počty obyvatel obývající konkrétní trvalou adresu (dle občanského průkazu - evidence ministerstva vnitra) a mnohé další. Dle Úmluvy je však možný zásah do práva na soukromí jen v nezbytné míře pro demokratickou společnost. Jestliže stát tyto informace již má, další povinnost je znovu poskytovat rozhodně není nezbytnou. 

IX.

Návrh na vydání nálezu Ústavního soudu

Na základě ustanovení § 80 zákona o Ústavním soudu navrhujeme, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření: 

I. Českému statistickému úřadu se nařizuje, aby pozastavil veškeré přípravné práce, která slouží k provedení sčítání lidu v březnu roku 2011. Český statický úřad je též povinen nařídit všem ostatním správním úřadům, které zabezpečují sčítání lidu, aby i ony zastavily veškeré přípravné práce.

Dále nechť Ústavní soud vydá následující  

n á l e z :

(1)      Klára Burešová (chráněné osobní údaje byly vyjmuty) není povinna splnit povinnost dle ustanovení § 7 zákona č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011. 

(2)      Zákon č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, se ruší ke dni vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů pro rozpor s čl. 7, čl. 10 odst. 2,3 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod.

V případě, že Ústavní soud nevyhoví návrhu na předběžné opatření, nechť vydá kromě výše uvedeného i následující  

n á l e z :

Českému statistickému úřadu se zakazuje jakýmkoli způsobem nakládat se získanými daty ze sčítání lidu v roce 2011 a dále je povinen veškerá data, získaná ze sčítání lidu v roce 2011, bezodkladně a bezpečně zničit na své vlastní náklady.  

V Praze dne 16. 3. 2011                                                           Klára Burešová v. r.  

 

[1] ŠIMÍČEK, Vojtěch. Ústavní stížnost. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde, a.s., 2005. 359 s.[2] ŠIMÍČEK, Vojtěch. Ústavní stížnost. 3. aktualizované a přepracované vydání. Praha: Linde, a.s., 2005. 359 s.[3] KUBEC, Lukáš. Sčítání lidu - nástroj diktatury. Blog.idnes.cz [online]. 27. 1. 2011, [cit. 2011-03-10]. Dostupný z WWW: <http://kubec.blog.idnes.cz/c/174735/Scitani-lidu-nastroj-diktatury.html>.[4] ZÁLOM, Luboš. Se mnou nepočítejte. Blog.idnes.cz [online]. 13. 2. 2011, [cit. 2011-03-10]. Dostupný z WWW: <http://zalom.blog.idnes.cz/c/177300/Se-mnou-nepocitejte.html>.

[5] MATĚJKA, František. Sčítání lidu se nezúčastním. Videa ČSÚ a argumenty pro a proti. Blog.idnes.cz [online]. 26. 2. 2011, [cit. 2011-03-10]. Dostupný z WWW: <http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/179160/Scitani-lidu-se-nezucastn....

[6] Komisař vyhodil i vyplněné tiskopisy. IDnes. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/komisar-vyhodil-i-vyplnene-tiskopisy-d89-/zpr_arc....[7] Sčítání lidu 2011. Oficiální stránka na Facebooku. Dostupné z: <http://www.facebook.com/topic.php?uid=241214951122&topic=15056>.[8] Počty sčítacích komisařů České pošty. Oficiální web sčítání lidu. Dostupné z: <http://www.scitani.cz/cz/aktuality/pocty_scitacich_komisaru_ceske_posty....[9] Chodci našli dotazníky oloupené komisařky. IDnes. Dostupné z: < http://zpravy.idnes.cz/chodci-nasli-dotazniky-oloupene-komisarky-f2z-/do...

[10] MATES, Pavel a kol. Základy správního práva trestního. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 226 s.

[11] ZVÁRA, Karel. Poděkování ČSÚ za odpověď. Blog.idnes.cz [online]. 7. 2. 2011, [cit. 2011-03-10]. Dostupný z WWW: <http://zvara.blog.idnes.cz/c/176359/Podekovani-CSU-za-odpoved.html>.

Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o. je pojištěna pro případ odpovědnosti za škodu do výše 50 000 000 Kč ročně.

Kromě tohoto pojištění je každý spolupracující advokát pojištěn na částku 7 500 000 Kč ročně.

Pokud advokát zanedbá svou práci tak, že poškodí zájmy svého klienta, vzniklou škodu uhradí klientovi pojišťovna advokáta.