Hmotné vazalství českých žen končí!

Muž a žena již nemusí být svázáni společným majetkem způsobem, ze kterého není úniku.

Romantiku stranou a na majetku se bez emocí domluvte.

V dějinách státu a práva jsme se učili o hrozivých ústrcích, jimiž byly postiženy ženy ve stře­dověku. Na tak důkladnou degradaci ženy, jako je bezpodí­lové spoluvlastnictví manželů, se však zmohly až doby socialistic­kého budování komunistických zítřků. Slabou útěchou bylo, že tehdejší stav byl nevyhovující nejen pro ženy, ale i pro muže. Od 1. srpna jíž nemusí být muž a žena svázáni společným majetkem způsobem, ze kterého není úniku. Podle ustanovení § 143a občanského zákoníku mohou manželé již za trvání manželství "rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů", a to jak ty věci, které již společně vlastní, tak ty, které teprve vlastnit budou. Kdybyste se divila, co to je "společné jmění manželů", vězte, že to je to, čemu se dříve říkalo "bezpodílové spoluvlastnictví manželů". I podle poslední novely spadá do "společného jmění manželů" "...majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství..." Výjimkou jsou stále restituce, dar určený výhradně jednomu z manželů, dědictví jednoho z manželů a věci, které slouží osobní potřebě jednoho z manželů. Alespoň o kartáček na zuby nás nikdo nepřipraví. Poněkud roztrpčena však musím konstatovat, že od srpna se stal můj manžel spolumaji­telem ideální poloviny mé advokátní kanceláře, neboť z novely nenápadně zmizelo v ustanovení § 143 OZ pár slůvek o tom, že do BSM (pardon, SJM) též nepatří věci, které "slouží k výkonu povolání jen jednoho z manželů". Od 1. srpna jste se tedy stala oficiální spoluvlastnicí živnosti vašeho manžela, i kdyby vaše drahá polovička vlastnila třeba hutnický provoz a vy o hutnictví věděla přesně tolik co já - tedy že tam bývá horko. Ale zpět k novele občanského zákon~u: § 143 v bodě a) dále uvádí, že stejnou smlouvou, totiž to, jaké věci jsou či jak budou manželé každý zvlášť či dohromady nabývat věci za trvání manželství, je možno majetkové poměry budoucích manželů upravit ještě v době před uzavřením manželství. To, co jsme tak dlouho očekávali, je již zde - možnost uzavřít takzvanou předsvatební smlouvu. Rozhodně se vyplatí odložit takzvanou romantiku stranou a na dalším hospoda­ření s majetkem se bez emocí domluvit. Pokud by tomu vaše drahá polovička nebyla nakloněna, doporučuji ještě jednou sňatek uvážit, neboť gigola nemá česká nevěsta vskutku zapotřebí. Abych uvedla praktický příklad: v restituci nebo dědictvím jste získala pár domů. Tyto nemovitosti jsou pochopitelně vaším vlastnictvím a nikdo vás o ně nepřipraví, a to ani sňatkem. Něco jiného však jsou výnosy z těchto nemovitostí, tedy činže, které vyberete od data vaší svatby. Pokud nemáte uzavřenou smlouvu o svých majetkových vztazích, padají tyto příjmy jednoznačně do společného jmění manželů, tedy máte jich prakticky polovinu. Zejména v souvislosti s nemovitostmi se ještě musím zmínit o novém ustanovení § 149 občanského zákoníku. Jestliže se rozvedete, společné jmění manželů zanikne. Podle citovaného paragrafu "každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek". Jestliže tedy manžel zdědil ruinu rodinného domku, do které jste nasypala peníze, jež jste vyzískala do svého výhradního vlastnictví, mýlí se pan choť zásadně, domnívá-li se, že ve vaší reprezentativní vile usadí svoji reprezentativní sekretářku a vy odejdete k mamince. Bude povinen vám veškerý vámi investovaný peníz vrátit, a pokud ještě navíc by současná cena nemovitosti přesahovala tento váš vklad a původní cenu nemovitosti, vyjadřující jeho vklad, musí se o tento rozdíl v rámci vypořádání společného jmění manželů s vámi nikoli bratrsky, ale přesně napůl rozdělit.