Aktuality

Neposlušný dědic může přijít zkrátka

Praha/Vydědit syna pro nezřízený život dnes prakticky nejde. Změnit to má ale nový občanský zákoník, který chystá ministerstvo spravedlnosti. A nebude to změna jediná. "Dědické právo je u nás jedno z nejhorších," říká advokátka Klára Veselá- Samková s tím, že současný občanský zákoník je v této oblasti zcela zastaralý. "Člověk má dosud velmi omezené možnosti říct, co chce, aby se s jeho majetkem stalo po smrti," dodává. Nový občanský zákoník ale tuto situaci radikálně změní a zavede celou řadu nových možností. Patří mezi ně například možnost doplnit závěť podmínkou, po jejímž splnění může dědic majetek nabýt. Vrací se i dědická smlouva. Rozšiřují se skupiny dědiců, zavádí se také možnost vydědit pro marnotratnost. Tu komentář k zákonu definuje jako takové chování, které vyvolává obavu z poškození účelu dědictví, "tedy zachování hodnot do budoucna", říká doslova komentář nového právního předpisu. Zákon se dotkne nejen občanů, ale také státních institucí. Díky instituci jmenovitého odkazu bude možné odkázat část majetku bez komplikací i jim. "Je to dobrá zpráva pro všechny kulturní i vzdělávací instituce," říká děkan FFUK Michal Stehlík. Zítra: Nový občanský zákoník - mění se pravidla nájmů, pro koho to bude výhodné.

Profit: Na tahu je vláda

Evropský soud pro lidská práva požádal českou vládu, aby se vyjádřila k odůvodněnosti stížností vlastníků domů a bytů. Ti si stěžují na omezování vlastnických práv kvůli regulaci nájemného.

Majitelé nemovitostí požadují miliardy

Sto tisíc korun za každý rok a jednotlivý byt s regulovaným nájemným. A také deset tisíc eur (zhruba 280 tisíc korun) pro každého majitele domu. Takový je nový požadavek majitelů domů, kteří chtějí, aby jim ministerstvo spravedlnosti přiznalo nárok na náhradu škody způsobenou nesprávným postupem úřadů při regulaci nájemného. Celkem jde o náhradu v řádu desítek miliard korun. Podle Aktuálně.cz o ni totiž ministerstvo žádá 4,5 tisíce majitelů domů, které zastupuje Občanské sdružení majitelů domů. Ministerstvo spravedlnosti zatím jen potvrdilo, že žádost dostalo. Od konce dubna loňského roku totiž platí v Česku vládní novela zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Na základě této novely mohou lidé, jejichž případy soudy řeší neúměrně dlouho, dostávat odškodné, připomněl server. Právě na tento zákon o odpovědnosti za škodu se nyní majitelé domů odvolávají.
"Jedná se o porušení práva poškozených na povinnost státu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě," uvedla v žádosti o náhradu škody advokátka Klára Veselá- Samková, která majitele domů zastupuje. Majitelé domů tvrdí, že byli a stále jsou poškozováni na svých právech a nemohou svobodně nakládat se svým majetkem. "Naopak jsou povinni ze svého dotovat nájemníky, kteří v domech měli takzvaně "přidělené" byty na základě rozhodnutí příslušných obecních úřadů," píše se v požadavku na náhradu škody. Ani uvolnění regulovaných nájmů od letošního ledna podle majitelů domů celou situaci nezměnilo, i nadále považují současnou situaci za protiústavní.
 

Právo: Samková: stát by měl uvolnit nájmy

Spolu s odškodněním, které žádají majitelé činžovních domů za ztráty způsobené regulovaným nájemným, by měl stát okamžitě uvolnit nájmy. Na tiskové konferenci to včera řekla právní zástupkyně majitelů domů Klára Veselá Samková.
V opačném případě totiž budou podle ní ztráty vlastníků narůstat a státu prý hrozí kolotoč právních sporů. Vlastníci domů nyní vyčíslili své ztráty kvůli regulaci nájemného zhruba na 170 miliard korun. Jako odškodnění však žádají asi třetinu. Podle Samkové by se část domácích spokojila ještě s nižší částkou, pokud by dnešní situace nepokračovala. "Pokud by vláda přišla se slušnou nabídkou, která by nebyla urážející a do očí bijící, tak by se se spoustou lidí dohodla," uvedla Samková. Sumu však neupřesnila.
Další problém pro stát mohou údajně představovat zahraniční majitelé činžovních domů, jejichž majetek je chráněn smlouvami o ochraně investic. "Tam se stát vystavuje možnosti nejenom řízení ve Štrasburku, ale také dalších arbitráží," řekla Samková, podle které si již zahraniční investoři nechávají zpracovat právní analýzy.

Právo: Polsko se s majitelkou domu nedohodlo na náhradě škody

Polsko se nedohodlo s majitelkou domu Marií Hutten-Czapskou na náhradě škody, která jí vznikla regulací nájemného. Další postup teď závisí na Evropském soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Informovala o tom advokátka Klára Veselá-Samková, která v ČR zastupuje Občanské sdružení majitelů domů (OSMD). Žalobu na stát podalo ve Štrasburku také na pět tisíc českých majitelů domů, kteří požadují 50 miliard korun.
"Obě strany informovaly soud, že pro rozdílnost postojů a naprostý nepoměr mezi požadavky majitelky a nabídkou Polska nedošlo k dohodě," uvedla Samková. Závěry soudu budou podle Samkové pravděpodobně aplikovatelné i na Českou republiku.
Štrasburský soud rozhodl v polovině roku 2006, že Polsko je povinno zaplatit majitelce domu, ve kterém jsou nájemníci s regulovaným nájemným, 30 000 eur (840 000 korun) jako náhradu nemajetkové újmy a 22 500 eur (630 000 korun) jako náhradu nákladů řízení, což je tzv. symbolické odškodné. Dále soud uložil majitelce domu a polskému státu, aby se během šesti měsíců dohodly o náhradě skutečné škody. Skutečná škoda je podle Czapské rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným. U českých majitelů Evropský soud podle dřívějšího vyjádření předsedy OSMD Tomislava Šimečka zřejmě přiřkne v prvním rozhodnutí symbolickou náhradu a vyzve stát, aby jim zaplatil skutečnou škodu. Symbolické odškodnění u první instance štrasburského soudu podle Šimečka bude činit 10 000 eur (290 000 Kč) pro každého majitele.
Pokud se majitelé domů se státem nedohodnou na vyplacení škody, soud náhradu podle Šimečka stanoví ve druhém rozhodnutí. "Skutečná škoda všech majitelů domů je 175 miliard korun, soud však obvykle přiznává maximálně třetinovou částku, takže majitelé budou po státu požadovat 50 miliard korun a tato částka bude rozdělena mezi všechny majitele domů, i pro ty, kteří se k žalobě nepřipojili," dodal Šimeček.

Špatná zpráva majitelům domů

PRAHA - Polsko se s majitelkou domu Marií Hutten - Czapskou nedohodlo na náhradě škody, která majitelce vznikla regulací nájemného. Další postup teď závisí na verdiktu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Sdělila to advokátka Klára Veselá - Samková, zastupující v České republice Občanské sdružení majitelů domů (OSMD).

Žalobu na stát podaly ve Štrasburku také čeští majitelé domů a požadují od něho 50 miliard korun. »Obě strany informovaly soud, že pro rozdílnost postojů a naprostý nepoměr mezi požadavky majitelky a nabídkou Polska nedošlo k dohodě,« řekla Samková. Podle ní budou nynější závěry soudu pravděpodobně aplikovatelné na ČR. Štrasburský soud rozhodl v polovině roku 2006 o tom, že Polsko je povinno zaplatit majitelce domu, ve kterém bydlí nájemníci s regulovaným nájemným, 30 000 eur (840 000 korun) jako náhradu nemajetkové újmy a 22 500 eur (630 000 korun) jako náhradu nákladů řízení - tzv. symbolické odškodné. Dále soud uložil majitelce a polskému státu, aby se během šesti měsíců dohodli o náhradě skutečné škody, která na základě regulace nájemného opravdu vznikla. Skutečnou škodou je rozdíl mezi regulovaným a tržním nájemným. Evropský soud podle předsedy OSMD Tomislava Šimečka zřejmě přiřkne v prvním rozhodnutí majitelům z ČR symbolickou náhradu a vyzve stát, aby jim zaplatil skutečnou škodu. Šimeček přitom doufá, že u první soudní instance bude symbolické odškodnění činit 10 000 eur (290 000 korun) pro každého českého majitele. Přitom ČR žaluje 5000 majitelů domů. Šimeček se kojí nadějí, že pokud se majitelé domů s českým státem po prvním rozhodnutí soudu nedohodnou na vyplacení škody, soud tuto škodu určí ve svém druhém verdiktu. Ministerstvo ČR pro místní rozvoj se nyní zabývá tím, jak stanovit podklady pro budoucí vyčíslení případné kompenzace. Ke stejnému cíli se ubírá také pracovní skupina zástupců ministerstev financí a spravedlnosti, Kancelář vládního zmocněnce, poslanci a senátoři. Do skupiny je navrženo také přizvání ombudsmana Otakara Motejla.

Čunek chce výpověď z bytu bez důvodu delší než dva roky

PRAHA - Majitelé domů by měli mít možnost dávat nájemníkům výpověď bez udání důvodu, výpovědní lhůta by ale měla být delší než dva roky.
V Nedělní partii v televizi Prima to řekl ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek (KDU-ČSL).
Dvouletou výpovědní lhůtu obsahuje návrh nového občanského zákoníku, který připravuje ministerstvo spravedlnosti. Inicioval ji Čunkův předchůdce Petr Gandalovič (ODS).
Podle Čunka by měla být prioritou dohoda mezi majitelem bytu a nájemníkem. Když k ní ale nedojde, má mít majitel možnost výpovědi bez udání důvodu. Dvouletá lhůta je však podle Čunka příliš tvrdá. "Měla by být delší a doprovázena nějakými opatřeními, která by ochránila například staré lidí. Delší lhůta by také měla motivovat majitele bytu, aby raději přistoupil na dohodu.
Na druhé straně si ale nájemce musí pod tlakem možné výpovědi uvědomit, že si nemůže dovolit úplně všechno," řekl.
Majitelé domů, které zastupuje advokátka Klára Veselá-Samková, naopak požadují, aby výpověď z nájmu bez udání důvodu byla jednoletá a platila již od roku 2008.
Předseda Sdružení nájemníků Stanislav Křeček již dříve řekl, že požadavek na výpovědní lhůtu bez důvodu zásadně odmítá a vnímá ho jako extrémní, nemá podle něho právní ani sociální opodstatnění.
Měla by podle něho obrovské sociální důsledky, majitelé by bez náhrady vyhodili nájemníky na ulici. Tato úprava je podle jeho názoru největším pokusem o destrukci bytového práva po roce 1989.

Euro: Spěchají s výpověďmi

Majitelé domů, které zastupuje advokátka Klára Veselá- Samková, požadují, aby výpověď z nájmu bez udání důvodu byla jednoletá a platila již od roku 2008. To znamená, že vlastníci by mohli nájemníky vystěhovat od roku 2009. Ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek přitom předminulý týden navrhl dvouletou výpovědní lhůtu od roku 2010. Proti výpovědi bez udání důvodu a bez náhrady vystupuje ostře Sdružení nájemníků. Samková také uvedla, že na základě podkladů společnosti Patria Finance požadují majitelé domů po státu náhradu škod ve výši 33,75 miliardy korun. Dříve operovali s částkou padesáti miliard.

MF DNES: Má stát suplovat nehodné tatínky?

Osobnosti odpovídají MF DNES na otázku, zda má stát platit výživné na děti, pokud je neplatí partner či partnerka

Roman Joch Občanský institut

Stát to nemá platit z peněz daňových poplatníků, ale má to vymáhat od neplatícího partnera a to v případě potřeby klidně také i zabavením jeho majetku.

Pavel Sobíšek hlavní ekonom HVB Bank

Ne. Jsem si vědom tíživé sociální situace mnoha neúplných rodin a jsem pro, aby se pak taková situace řešila v rámci existující sociální sítě. Ale přenést odpovědnost za neodpovědného rodiče na stát by bylo nesystémové. Potřeba takového kroku vzniká kvůli neschopnosti státu vymoci rozhodnutí soudu. Pokud se zlepší vymahatelnost práva, odpadne problém jako takový. Tímto směrem, a ne vymýšlením nových dávek, je potřeba se zaměřit.

Klára Veselá Samková advokátka

Stát nemá platit za nikoho nic. Stát garantuje funkční justici, která zajistí právo a spravedlnost, včetně občanskoprávních i trestněprávních aspektů nedodržení soudního rozhodnutí o placení výše alimentů. Přiznávání nějakých zvláštních sociálních dávek z titulu nevymožitelných alimentů je pak pouze přiznáním neschopnosti státu zajistit svým občanům přístup k právu, spravedlnosti a soudům.

Martin Jan Stránský lékař a vydavatel

V žádném případě by nemělo dojít k možnosti, při které by děti byly bez podpory. Stát má dělat vše pro to, aby důsledně a všemi možnými mechanismy zajistil, aby rodiče (nebo dotyčný partner) nesli finanční odpovědnost za své děti. Pokud se tak nestane, finanční povinnost musí nést stát.

Miroslav Plojhar hlavní ekonom Citibank, a.s.

Striktně pohledem ekonoma by odpověď byla ne, protože by šlo o nestandardní opatření, které zvýhodňuje jednu skupinu lidí (dlužníků) oproti jiným. Ale situace bohužel není tak černobílá a není tu jenom striktně ekonomický pohled na věc. Je nabíledni, že dříve než přijít s níže zmíněným zákonem by měla přijít opatření na zrychlení činnosti soudů a zvýšení vymahatelnosti alimentů. A to včetně zpřísnění postihů neplatičů. Např. půl roku soustavného neplacení kvalifikovat jako porušení povinnosti platit alimenty, ale navíc i jako nezaplacení alimentů za posledních 12 měsíců. S opakovaným porušováním povinnosti platit alimenty v plné výši a včas by se hranice, kdy hrozí postih, přitvrzovala. Pakliže opatření na zvýšení vymahatelnosti alimentů nepřinesla zlepšení, potom by měl stát přebrat povinnost platit výživné za děti a sám je pak vymáhat od neplatičů. Ale bylo by to spíše poslední možné řešení. Přece jenom, stát utratí mnohem více peněz za méně standardní a efektivní výdajové programy...

Oldřich Choděra advokát

Stát samozřejmě může platit výživné na děti, na které neplatí výživné jejich rodiče. Stejně tak stát může platit odškodné provozovatelům vleků, jestliže v zimě není sníh, provozovatelům koupališť či autocampů, nebude-li v létě příznivé počasí, atd. Problémem je však otázka, kde stát vezme prostředky na vyplácení těchto náhrad. Každý, kdo toto řešení navrhuje, by si měl nejprve položit otázku, zda je ochoten platit vyšší daně či přispívat ze svého důchodu. Domnívám se proto, že by stát takovéto náhrady vyplácet neměl.

Petr Matějů sociolog

Stát by rozhodně neměl platit výživné za "rodiče", od kterých se nepodaří peníze vymoci. Stát by však měl mnohem důsledněji výživné vymáhat cestou práva. Soudy by měly v případě potřeby volit i velmi silné donucovací prostředky. Jinak se podíl neplatičů výživného bude zvětšovat a odpovědnost spojená s rodičovstvím se bude dále zmenšovat.

Petr Pöthe dětský psychiatr a psychoterapeut

Určitě ano. Podle "mezinárodní úmluvy o právech dítěte" mají děti právo na péči obou rodičů, skutečný zájem rodiče však stát vymáhat nemůže. Jediné, co v této věci může udělat, je zajistit, aby na tomto právu nebyly děti kráceny aspoň materiálně. Stát by tak měl činit o to více, že dítě samo o svá práva bojovat nemůže a rozvedená matka na tento boj často nemá ani sílu, ani prostředky. Děti se tedy nesmějí stát jen nějakým rukojmím sloužícím k vyřizování účtů mezi otci a matkami.

Jan Spousta sociolog

Pokud se v těchto případech nejedná o nějaký vážný případ hmotné nouze, tak spíše ne, protože jinak by se najednou nejspíš vyrojilo velké množství dětí zcela nezvěstných otců. Velké pokušení podvádět tento stát by zase jen zesílilo, a státní kasa by tak dostala dost značně zabrat. Ale mělo by se zlepšit vymáhání práv dětí i obou odloučených rodičů - což se týká třeba i povinnosti umožnit bývalému partnerovi, aby se na výchově dětí také podílel.

Milena Lenderová historička

Ne. Pokud jde o tuto otázku, souhlasím zde spíše s ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem: přitvrdila bych tedy především vůči tatíkům.

Pages