2008

Magazin Práva: Léčí mě marihuana!

Že je dvoumetrová bylina zvaná konopí čili marihuana označována jako nelegální droga, jim je srdečně jedno. Hlavní je pro ně to, že zabírá na jejich zdravotní problémy.

"Pro úřady jsem narkomanka," říká Martina Menclová z Prahy. "Kvůli tomu, že si na balkóně pěstuju několik kytek, mi nesvěřili děti po rozvodu do péče." Trpí roztroušenou sklerózou a její stav se, jak potvrzuje lékařská zpráva, rapidně zhoršil vlivem traumatizujícího rozvodu. Paní Menclová kouří marihuanu.
Roztroušená skleróza je nemoc neléčitelná. Dají se pouze mírnit její projevy a akutní ataky. A právě k tomu jí pomáhá nějaký ten joint, cigareta ze sušeného konopí, nazývaného podle mexických dělníků, kteří ho kouřívali běžně, marihuana. Martina Menclová bere důchod 3300 korun. Vleklé soudní spory o majetek s bývalým manželem a hrozba vystěhování z bytu ji dokonce přivedly na zoufalou myšlenku. Přivolala k sobě do bytu policistu, omámila jej sedativy a držela jej jako rukojmí. Pak pozvala media. "Volám o pomoc," vysvětlovala tehdy.
Paní Menclovou lékaři léčili obvyklým způsobem: léky na bázi hormonů hydrokortikoidů. Za několik let této léčby nepříjemné stavy sice ustoupily, v břiše jí však jako vedlejší efekt léčby vyrostlo hned několik nezhoubných myomů. Odstranit je se ukázalo jako problém.
"S mou diagnózou se pod narkózu nesmí. Zbývá operace při vědomí, s napíchnutím páteře, takzvaným epidurálem. Z toho mám strach," přiznává třiačtyřicetiletá dámská krejčová. Vlastně bývalá dámská krejčová, protože zhoršování zdravotního stavu si vyžádalo plný invalidní důchod.
Lékaři jí tedy hydrokortikoidy vysadili a nahradili je imunosupresivy, léky, které se berou třeba po transplantaci orgánů. Roztroušená skleróza totiž nezpůsobuje zapomínání, jak si někdo může myslet, ale hlavně je to porucha, při které imunitní systém organismu napadá vlastní nervovou tkáň. "Ty beru pořád. Na internetu jsem se ale dočetla, že podobně postiženým lidem pomáhá konzumace konopí. Tak jsem ho začala kouřit. Poslední ataku nemoci jsem měla před rokem a půl," chlubí se pacientka.
Konopí si pěstuje na balkóně v paneláku. "To byl důvod k tomu, že mi nesvěřili děti do péče. Byla jsem označena za konzumentku marihuany. Když jsem u soudu požádala o sklenici vody, bylo to označeno za příznak intoxikace THC, po které bývá sucho v ústech. Prostě nesu nálepku feťačky." Protože po rozvodu začala trpět depresemi, lékař jí předepsal Neurol. "Nebylo mi po něm dobře a odmítla jsem ho brát. Vzniká na něm závislost a celkově mě otupoval. Je ale legální." Snem paní Menclové je pořídit si inhalační přístroj zvaný vapolizér, aby mohla seknout s kouřením tabáku i konopí. "Někdy si konopí přidávám do bramboráčků," přiznává paní Menclová, která důsledně nepije alkohol.

Národ pokrytců?

Zdaleka není jediná, komu cannabinoidy v konopí pomáhají. Lékařské výzkumy ostatně potvrzují to, co je lidstvu známé už tisíce let: tahle rostlina je léčivá. Cannabinoidy se v mozku vážou na receptory, které jsou spojeny s pohybem, emocemi a vnímáním bolesti. V marihuaně vidí šanci i někteří nemocní rakovinou, AIDS, Parkinsonovou nemocí či Crohnovou chorobou. Zmírňují nevolnost, upravují chuť k jídlu, tiší bolest a uvolňují svalové napětí.
Léčivými účinky konopí se u nás v 50. letech zabýval tým profesora Jana Kabelíka z Výzkumného ústavu léčivých rostlin ve Velkých Losinách. Tehdy se ukázalo, že konopí se dá účinně využít při léčbě zeleného zákalu, lupénky, zánětů středního ucha či ve stomatologii. Prokázány byly i účinky protizánětlivé a antibakteriální. V současnosti se podobným výzkumem zabývá tým kolem profesora Evžena Růžičky z První lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 2003 testoval šest stovek pacientů, kteří se léčí na Parkinsonovu chorobu. Pětaosmdesát z nich uvedlo, že konopí jako lék vyzkoušelo.
"Že konopí obsahuje účinné látky, které mohou působit na příný znaky neurologických a jiných onemocnění, je známo již dlouho. Podle mého názoru ovšem nelze laické používání konopí doporučovat jako léčbu - stejně jako kardiakům dnes nikdo nemůže radit, aby si dělali odvar z náprstníku," říká profesor Růžička, který však připouští, že ve výzkumech je třeba pokračovat.
"Konopí je třeba dekriminalizovat," myslí si parlamentní asistent Martina Bursíka Stanislav Penc. "Jistě že to není všelék ani všespása, ale trestat lidi, kteří si ho vypěstují na zahrádce, je nesmysl."
Strana zelených chce prosadit v této oblasti legislativní změny. Podle člena této strany Pence je absurdní, aby byli stíháni lidé, kteří si z konopí vyrábějí léky pro svou potřebu. Jde však ještě dál. "Je na stejné úrovni, pokud někdo kouří, aby měl radost ze života, nebo si to dává do jídla, aby se léčil," říká. "Alkohol přece prokazatelně zabíjí a dělá škodu v mezilidských vztazích, k němu jsme ale tolerantní. Jsme zkrátka pokrytci."
První zákaz konopí se objevil v Americe ve 20. letech minulého století. Byla to zvláštní doba -Coca-Cola obsahovala kokain a v dětských sirupech proti kašli se občas vyskytl heroin. Na druhou stranu panovala přísná prohibice alkoholu.
Konopí zůstalo v lékopisu Spojených států až do roku 1937, kdy kongres přijal zákon, který jej s definitivní platností zakazoval předepisovat. Do našeho právního systému se konopí dostalo poprvé v roce 1924. Zákon o jeho potírání podepsal tehdejší ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pozdější slovenský válečný prezident Tiso.
"Pokud jsou zakázány drogy pro vlastní potřebu, rozvíjí se čerbyl trh," argumentuje proti kriminalizaci konopí Stanislav Penc. "Což nastalo. Dřív lidé, co ho pěstovali, rozdávali konopí zadarmo, nyní se s ním kšeftuje. Úbytek jeho konzumentů však nenastal. Kdo chce konopí užívat, užívá ho dál. Vytváří si tak v sobě povědomí, že zákony není třeba dodržovat. Je třeba rozlišovat mezi pěstírnami, kde to jede ve velkém a i obsah toxické látky THC v rostlinách je nesrovnatelně vyšší, a rostlinami, které si člověk zasadí na zahradě," uzavírá.

Důchodci nebezpeční pro společnost?

Když v roce 1996 známý boxer Muhammad Ali (Cassius Clay) třesoucíma se rukama slavnostně zapálil olympijský oheň v Atlantě,
celý svět svědkem kromě zahájení čtrnáctidenních her i projevů Parkinsonovy choroby. Toto degenerativní onemocnění nervového systému provází třes končetin, svalová ztuhlost, pomalá chůze a leckdy končí duševní zmateností. První příznaky se u paní Vrabcové z Ostravy začaly projevovat, když jí bylo třiašedesát let. Zpanikařila. Závratě, třas těla uvnitř a posléze i viditelný, úzkost, to vše jí snižovalo kvalitu života.
"Paní doktorka mi předepsala léky, po kterých jsem se cítila ještě hůř," vzpomíná. Nemohla vyjít schody a trpěla stále většími depresemi. "Bylo to hrozné období. Pak se můj devatenáctiletý vnuk dočetl v nějaké knize, že na moje potíže zabírá marihuana. A že mi něco sežene. Přinesl mi sušenou bylinku, pěkně voněla. Uvařila jsem si z ní čaj." Chutnal jí a začala ho pít pravidelně, zhruba třikrát do týdne. Cítila se lépe, ale ruce se jí třásly pořád. "Nemohla jsem donést hrnek na stůl, aniž bych jej půlku nevybryndala. Natožpak vzít do ruky pletací jehlice!" Pak jí kdosi poradil denně polévkovou lžíci namletého konopí do polévky. "Jedla jsem to každý den. Závratě pominuly skoro okamžitě, po pár týdnech jsem vyšla schody, i ruce se mi přestaly tolik třást. Na pletení sice ještě sílu nemám, život se mi ale vrátil do snesitelných mezí."
Třiadvacetiletý vnuk si už jointy nebalí, zato paní Vrabcová se zdokonalila. "Sehnala jsem si recept na sušenky podle svaté Hildegardy z Bingenu, a to byla nějaká léčitelka!" směje se a servíruje mi čaj. Ruka se jí opravdu netřese.
Důchodci jsou vůbec jednou z nejúspěšnějších skupin pěstitelů konopí. Jeden z prvních, na koho dopadla ruka zákona, byl osmasedmdesátiletý ostravský důchodce Milan Křikala z Ostravy-Svinova. V roce 2002 jej policisté obvinili z nedovoleného držení drog.
Pan Křikava, který také trpěl Parkinsonem, si totiž vypěstoval na zahradě sedm rostlin marihuany a usušenou si ji přidával do jídla. Policisté jej na základě anonymu začali stíhat. Osvobodila jej až milost Václava Havla. Tolik štěstí neměla nedávno odsouzená dvaasedmdesátiletá důchodkyně Vlasta Komínková z Břidličné. Za dvě kila sušeného konopí, ve kterém se koupala, jak bezelstně prohlásila do kamer, dostala podmínku na tři roky. V praxi to znamená, že zasadí-li si ještě kytku na svůj ekzém, půjde sedět.
"Marihuana je podle našeho práva považována za drogu," potvrzuje právník Jiří Kříž.
"Náš trestní řád rozeznává čtyři skutkové podstaty související s drogami. První tři směřují proti drogovým dealerům, "vařičům" či majitelům drogových laboratoří a proti šíření toxikomanie. Od roku 1999 je v trestním zákoně ještě čtvrtá, týkající se držení omamných a psychotropních látek a jedů."
Novelu tehdy inicioval lidovecký poslanec Severa a vyvolala bouřlivou diskusi.
Na rozdíl od většiny jiných států totiž zákonodárci neurčili, jak velké množství může být drženo, aby to bylo trestné. Ponechali to na soudcích. "Praxe naznačuje, že více než deset denních dávek se považuje za množství větší než malé. Otázkou pro soudce zůstává, zda budou odsuzovat nemocné lidi, kteří ve svém soukromí pěstují marihuanu, protože mají subjektivní pocit, že jim zlepšuje zdraví a kvalitu života, za společensky nebezpečné," říká Jiří Kříž.

To se raději oběsím!

Padesátiletá paní H. z Prahy si před pěti lety bolestivě pochroumala koleno. "Myslela jsem, že nedojdu domů, tak mě to bolelo. Na smetišti jsem uviděla kytku marihuany. Protože si běžně dělám různé masti a olejíčky sama a o léčivky se zajímám, utrhla jsem si ji. Vylouhovala jsem listy v oleji a namazala je na to nešťastné koleno. Za pár hodin bylo po bolesti." Od té doby si natírá bolestivá místa, záda, ale i obličej. Prý to pomáhá na pleť. "Už několik let mám na zahrádce stabilně asi pět kytiček, pár lístků v létě přidám i do salátu. Proč ne? Je to bylinka a má v sobě vitamíny," míní důchodkyně.
"Je třeba rozlišit, pěstuje-li si někdo konopí v květináči, nebo má-li celé zahradnictví," myslí si pražská protidrogová koordinátorka Nina Janyšková. "V žádném případě nejsem pro legalizaci konopí. Tu fůru problémů, co by to s sebou přineslo, si ani nechci Na druhé straně pokud je někdo opravdu nemocný, má mít možnost zkusit vše, co by mu mohlo pomoci. Nutno však dodat, že to, co je zákonné. Marihuana k tomuto někdy účinnému použití určitě patří, i kdyby měla jen placebo efekt.
Chápu ale represivní složky, když rozlišují, kolik toho takový člověk vypěstuje a zda opravdu třeba šestnáctiletý kluk potřebuje marihuanu na Alzheimera." "Jde o míru svobody člověka, nikoli o drogy. Proč nás stát v některých věcech omezuje?" ptá se naopak advokátka Klára VeseláSamková. "Marihuana prokazatelně funguje na řadu nemocí. Proč jsou persekvováni i lidé, kteří ji objektivně potřebují ze zdravotních důvodů?" Známá advokátka nyní obhajuje dva mladé podnikatele, kteří jsou obviněni z trestného činu. Když je vloni v jejich bytě napadl útočník, obrátili se na policii. Ta sice útočníka zneškodnila, nicméně potenciální oběti putovaly rovnou do vazby. V jejich bytě totiž policie objevila šestnáct rostlin konopí. Jeden z mužů je HIV pozitivní, druhý se léčí s anorexií. Oběma marihuana prokazatelně pomáhá. Marihuanu dál neprodávali, užívali ji ke zmírnění svých zdravotních problémů, se kterými se oba léčí.
"Hovoří se o potírání drog. Ale podívejme se na to z druhé strany," argumentuje Klára VeseláSamková. "Pokud by se podobný přístup uplatňoval i v jiných oblastech života než u léků, všichni budeme nosit předepsané oblečení a jezdit předepsaným autem. Náklady na potlačování marihuany a následně na léčbu lidí, jimž jiné léky než marihuana nezabírají, zdaleka neodpovídají jejich potenciální společenské nebezpečnosti. Nedává to žádnou logiku, vyjma logiky zvýhodnění farmaceutických firem." Podle Veselé je to kulturní, nikoli právní problém. "Závislosti na nikotinu, na rozdíl od marihuany, se takřka nezbavíte. Cigarety však dostanete všude," připomíná Klára Veselá-Samková, která chce zmíněný případ hnát až před Ústavní soud.
Jak ale dopadne jednapadesátiletá Libuše Bryndová z Táborska, je ve hvězdách. Na advokáta nemá peníze. Před měsícem byla obtěžké viněna z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. "Vypěstovala jsem si šestadvacet kytiček konopí," souhlasí jednapadesátiletá překladatelka bestsellerů Stephena Kinga. V obvinění stojí, že některé byly vysoké pouhých dvacet centimetrů. Zjištěný obsah zakázaného THC byl od 0,9 do 1,8 %. Pro srovnání: v pěstírnách, které s konopím kšeftují, se obsah tohoto cannabinoidu pohybuje kolem 20 procent.
Paní Bryndová z konopí vyrábí mastičky a vyléčila si jím také astma. "Doktoři mi předepsali několik druhů léků, hlavně kortikoidy. Ty měly silné vedlejší účinky, které mi ztrpčovaly život." Neváhala a vyzkoušela na sobě kúru z konopného másla. Vypozorovala, že pokud do sebe na počátku astmatického záchvatu vpraví několik šluků marihuany, má vyhráno. "Do dvou hodin jsem byla v pořádku, kdežto po zásahu záchranné služby, kterou jsem si jinak musela volat, jsem byla dva dny totálně vyřízená."
Paní Bryndová postupně vysadila všechny pilulky. Záchvaty se u ní už tři roky neobjevily. "Než se vracet ke klasické léčbě, to se raději oběsím!" říká dramaticky. Z konopí vyrábí i mast, která zabírá na popáleniny, hemeroidy, ekzémy, oděrky a revma. "Když někoho ve vesnici bolí záda a nezabere mu brufen, rád si ke mně zajde. Peníze za to neberu. Dostávám od lidí drobné dárky, třeba vazelínu a kelímky na ty mastičky. Jedna babča mi taky upletla ponožky."
Nyní je Libuše Bryndová obviněna. Mimochodem díky udání. Jak dalece je její čin společensky nebezpečný, budou státní orgány posuzovat v nejbližší době.

Jak je to ve světě
* V Německu je užívání nezákonné, většina nemocných užívá marihuanu na vlastní pěst ilegálně. Vloni povolili poprvé oficiálně užívat čaj z marihuany jisté Claudii H., která smí konopí užívat k léčbě roztroušené sklerózy, jíž trpí čtrnáct let.
* Nizozemští lékaři smějí předepsat konopí lidem s rakovinou či pacientům s virem HIV. V lékárnách jsou k dostání dva druhy pětigramových balení, jeden za 44 eur a druhý, silnější, za 50 eur.
* Marihuanu mohou používat i nevyléčitelně nebo chronicky nemocní lidé v Kanadě. Třicetigramové balení sušeného konopí stojí 113 kanadských dolarů.
* Na trhu jsou v cizině volně k dostání léky, které obsahují THC vyrobené syntetickou cestou. Např. šedesátka kapslí Dronabinolu, léku na roztroušenou sklerózu, který se prodává v Německu, přijde v přepočtu asi na 40 tisíc korun a pojišťovna jej nehradí. V USA se podobně draze prodává lék Marinol, určený pacientům s chronickými bolestmi. Kromě ceny je u těchto léků problematické i nastavení správné dávky syntetického THC.

MF Dnes: Firma těží písek, i když nemá povolení

Veltrusy - V pískovně Zlosyň na Mělnicku se těží bez potřebných povolení. Vyplývá to ze závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv Otakara Motejla, který se situací v pískovně zabýval po upozornění obce.
"Podle předložených dokumentů podnikatel provozuje těžbu štěrkopísku včetně úpravy suroviny, a to v době, kdy nemá potřebná povolení ve vztahu k třídicí lince, nadzemní nádrži pohonných hmot a nakládání s vodami," píše ve zprávě Otakar Motejl.
Právě neoprávněné nakládání s podzemními vodami vadí městu Veltrusy. Jeho advokátka Klára Veselá Samková se na Otakara Motejla obrátila s kritikou postupu úřadů při povolení těžby společnosti České štěrkopísky. "Firma těží písek, ač k tomu nemá potřebné povolení týkající se čerpání vody. Tím může nenávratně poškodit hladinu podzemních vod, již tak ohroženou tím, že jde o záplavové území," uvedla advokátka. Upozornila na to, že tak společnost činí i přesto, že s ní stavební úřad a Česká inspekce životního prostředí vede správní řízení. "Stavební úřad zjistil závažná pochybení a inspekce také potvrdila protiprávnost některých činností během těžby," podotkla Klára Veselá Samková. Podle starosty Veltrus Bronislava Havlína je právě spodní voda důvodem, proč obci těžba vadí. Lidé se obávají, že by se situace s vodou mohla ještě zhoršit.
Pochybení úřadů potvrdil i Otakar Motejl. Pokračování na str. C2 Těží písek, i když nemají povolení

 "Jediný možný zdroj vody, tedy podzemní voda, nebyl nikdy komplexně posuzován," píše ve svém stanovisku Otakar Motejl.
Upozornil na to, že nedílnou součástí posuzování vlivu stavby na životní prostředí mělo být i povolení těžby štěrkopísku ve vztahu k trvalé udržitelnosti čerpání přírodních zdrojů.
Podle něj je nutné ukončit vodoprávní řízení a řízení o dodatečném povolení staveb. Město nyní čeká, jak tato řízení dopadnou. Těžařskou firmu se nepodařilo kontaktovat.

Mladá fronta Dnes: Firma těží písek, i když nemá povolení

Veltrusy - V pískovně Zlosyň na Mělnicku se těží bez potřebných povolení. Vyplývá to ze závěrečného stanoviska veřejného ochránce práv Otakara Motejla, který se situací v pískovně zabýval po upozornění obce.
"Podle předložených dokumentů podnikatel provozuje těžbu štěrkopísku včetně úpravy suroviny, a to v době, kdy nemá potřebná povolení ve vztahu k třídicí lince, nadzemní nádrži pohonných hmot a nakládání s vodami," píše ve zprávě Otakar Motejl.
Právě neoprávněné nakládání s podzemními vodami vadí městu Veltrusy. Jeho advokátka Klára Veselá Samková se na Otakara Motejla obrátila s kritikou postupu úřadů při povolení těžby společnosti České štěrkopísky. "Firma těží písek, ač k tomu nemá potřebné povolení týkající se čerpání vody. Tím může nenávratně poškodit hladinu podzemních vod, již tak ohroženou tím, že jde o záplavové území," uvedla advokátka. Upozornila na to, že tak společnost činí i přesto, že s ní stavební úřad a Česká inspekce životního prostředí vede správní řízení. "Stavební úřad zjistil závažná pochybení a inspekce také potvrdila protiprávnost některých činností během těžby," podotkla Klára Veselá Samková. Podle starosty Veltrus Bronislava Havlína je právě spodní voda důvodem, proč obci těžba vadí. Lidé se obávají, že by se situace s vodou mohla ještě zhoršit.
Pochybení úřadů potvrdil i Otakar Motejl.

"Jediný možný zdroj vody, tedy podzemní voda, nebyl nikdy komplexně posuzován," píše ve svém stanovisku Otakar Motejl.
Upozornil na to, že nedílnou součástí posuzování vlivu stavby na životní prostředí mělo být i povolení těžby štěrkopísku ve vztahu k trvalé udržitelnosti čerpání přírodních zdrojů.
Podle něj je nutné ukončit vodoprávní řízení a řízení o dodatečném povolení staveb. Město nyní čeká, jak tato řízení dopadnou. Těžařskou firmu se nepodařilo kontaktovat.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední čechy (střed)
 

Mladá fronta Dnes: Co říkáte na zvolení Václava Klause?

Klára Veselá-Samková

advokátka Od začátku jsem fandila Václavu Klausovi. Když to vezmu ze svého pohledu, Klaus pochopil, že existuje právo a zákon, ale názory pana Švejnara na tuto problematiku jsem nikde nenašla.

Kdo nás soudí?

Seznam předsedů a místopředsedů soudců k 15.1.2008 k nalezení v PDF dokumentu zde

Přístupná a efektivní justice

vydalo Občanské sdružení Europlatform (www.europlatform.cz), Voršilská 10, 110 00 Praha 1.
ISBN: 978-80-254-1409-5 v lednu 2008

Ústecký deník: Právo jako komedie aneb červeňákovská historie

Lochneská příšera a Červeňákovi - jsou dvě témata, která jsou zaručeně nekonečná. První téma představuje lidskou touhu po tajemnu ve Skotsku. Druhé téma je příkladem naprosté otrlosti, a také drzosti. Jak víme, už je to dávno, v únoru 1993 se odstěhovali Červeňákovi na Slovensko a město jim na jejich žádost cestu zaplatilo. Jenže ouha, na Slovensku je ale nikdo nečekal. Vrátili se zpět do Čech, do jimi samými odvrženého Ústí. A hned chtěli zpět byty, které vybydlené odevzdali městu. Radnice nebyla padlá na hlavu a žádné byty jim ke zdevastování nechtěla dát. Proto začali město vydírat, že prý byli z Ústí vyhnáni. Trvalo 11 let, než Červeňákovi přestali otravovat a svoji neobhajitelnou lež od soudu stáhli. Když v roce 2004 Červeňákovcům přestala pomáhat advokátka Veselá - Samková prosazovat jejich lhaní u soudu jako pravdu, odvděčili se jí stejným způsobem - lživě obhájkyni obvinili, že jí nedali žádnou plnou moc, aby vedla pro ně procesy. První odmítla před soudem autentičnost svých tří křížků Margita, a poté se neznal k podpisu ani její manžel Gejza Červeňák. To se stalo v srpnu 2004. A teď nastal další díl komedie. Korunky Červeňákovi rozházeli a opět žádají po státu, tentokrát pouhých 420 000 korun, protože v době, kdy měli peníze od státu (900 000 Kč), byli movití a tudíž nemohli pobírat sociální dávky. A na scénu opět přichází znovu Veselá - Samková a zastupuje je. Mají hroší kůži. Je jasné, že si chtějí přijít zase "nějak" k penězům a advokátka má skrze Červeňákovi zase zcela automaticky o mediální slávu postaráno. Může se někdo divit, že mám za to, že Červeňákovi jsou nezapomenutelným příkladem, jak lze beztrestně terorizovat město i justici?

Jaroslav Doubrava starosta Telnice

MF Dnes: Případ Horsky: když jdou spory do extrému

Děčín - Pro většinu lidí je pobyt v nemocnici utrpením, pro osmdesátiletou Emilii Žemličkovou z Děčína spíš dobrodiním.
Je jedním z posledních nájemníků, kteří navzdory špatným hygienickým podmínkám ještě bydlí v jednom z činžáků Jana Davida Horskyho v Kamenické ulici. Ten se neblaze proslavil tím, že rozpoutal nejznámější konflikt s nájemníky na severu Čech.
Emilie Žemličková bojuje už roky. Na konci minulého roku dokonce strávila kvůli zdravotním problémům pět týdnů v nemocnici, kde bylo rozhodně příjemněji než v opuštěném, studeném a vlhkém činžáku.

Roky soudních tahanic "Matka pravidelně s měsíčním předstihem platí nájem. Za to jí pan Horsky odstřihl vodu, v domě nikdy nic nedal opravit. Tímto jednoduchým postupem během dvou let vyštval bez náhrady všechny nájemníky s výjimkou mé matky, kterou takto týrá. Tři roky je to u soudu, ale stále se nic neděje. Nikdo majitele domu nedonutí, aby obnovil dodávku vody. Je to obrázek toho, co české zákony a justice dovolují majitelům domů. Vypadá to, jako bychom ani nežili v Evropě v jednadvacátém století," popisuje zoufalý stav její šestapadesátiletý syn Vladimír Žemlička, který své matce v činžovním domu pomáhá nosit vodu do bytu v plastových kanystrech.
Příbuzní paní Žemličkové předali děčínskému soudu zdravotní dokumentaci, která podle nich dokazuje, že zdravotní potíže souvisí s netekoucí vodou, a jsou rozhodnuti se obrátit i na ombudsmana.
Konflikt dál nemá řešení. Horsky nenechal ani po více než třech letech a pod tíhou statisícových pokut pustit pitnou vodu několika posledním obyvatelům jeho bytů, desítky dalších se už raději odstěhovali.

Pokuty Horsky neplatí Když Horsky nájemníkům koncem roku 2004 vodu vypnul, okresní soud mu nařídil její puštění. V některých domech pak voda ještě měsíc či dva tekla, od března 2005 ale lidé přišli o vodu definitivně. Soud mu kvůli tomu ve čtyřech případech udělil pokutu 75 tisíc korun.
"Ve věci bylo ze strany pana Horskyho podáno i dovolání, ty však Nejvyšší soud odmítl," říká Aleš Podrábský, který zbylé nájemníky zastupuje. Majitel domu se ale nemá ani k puštění vody, ani k placení pokut. "Nebyly v termínu uhrazeny, soud je dál vymáhá," uvedl děčínský soudce František Gratzel.
A protože Horsky nerespektoval ani rozsudek, dostal další pokuty ve výši 400 tisíc. "Usnesení, jímž byla pokuta uložena, pan Horsky napadl. Nyní se vede spor o včasnost podaného odvolání," dodal Podrábský.
Horskyho obhájkyně Klára Veselá Samková už dříve prohlásila, že jsou porušována jeho vlastnická práva kvůli špatným zákonům a že celá věc může skončit až u evropského soudu.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - severní Čechy

MF Dnes: Vicehejtman: Červeňákovi, to nemyslíte vážně

Ústí nad Labem - Advokátka Klára Veselá-Samková už opravdu neví, jak vyždímat ze státu, respektive z nás všech, peníze pro nepřizpůsobivé občany. Otevírá se tak znovu téměř zapomenutá noční můra všech, kdo pracují a musí platit daně. Její dlouholetí klienti, rodina Červeňáků, společně s ní vymýšlejí, jak nás zase pumpnout o nějaké statisíce. Trocha historie...

TV Nova: Červeňákovi chtějí další odškodnění

Moderátor
Známá rodina Červeňákových z˙Ústí nad Labem chce po státu další odškodnění. Už před časem přitom od státu dostali 900˙000 Kč za vlekoucí se soudní spor. Teď chtějí téměř půl milionu za to, že jim ústecká radnice odebrala sociální dávky, protože už nebyli nemajetní.

Pages

Advokátní kancelář Klára Samková s.r.o. (Legal office Klára Samková, Ltd.) is insured against liability for damages up to CZK 50,000,000 per year.

In addition to this insurance, each cooperating lawyer is insured for CZK 7,500,000 per year.

If an attorney neglects his/her work in such a way as to damage the interests of his/her client, the damage incurred shall be reimbursed to the client by the attorney's insurance company.