Aktuality

V blogu kolegy Koudelky jsem byla v diskusi vyzvána, abych vysvětlila, proč považuji návrh nového Občanského zákoníku za neumětelský. Protože moje zdůvodnění by bylo pro diskusi příliš dlouhé, rozhodla jsem se svoje stanovisko osvětlit v samostatném příspěvku. V létě 2007 jsem v rámci pracovní skupiny scházející se nad novým Občanským zákoníkem obdržela od Ministerstva spravedlnosti dotazník, který mne žádal, abych se vyjádřila k okruhům problémů, který je s ideou nového Občanského zákoníku spjat. protože na podzim 2007 jsem usilovně pracovala na svojí disertační práci, dostala jsem se k tomuto dotazníku až v listopadu. Domnívám se, že nejlépe moje postoje vysvětlí, když přepošlu váženým čtenářům, co jsem tehdy slovutnému ministerstvu napsala. Protože se jednalo o interní dokument, byly některé moje výrazy mírně expresivní. I když nyní tento dokument dávám vplen širší veřejnosti, expresivitu výrazů ponechávám nezměněnu. omlouvám se proto p.t. těm čtenářům, kterým bych připadala příliš nedůstojná.... jak všeobecně známo, s vlastní důstoj ností mám setrvalé problémy.... KVS

Náš drazemilovaný blogvedúci nás zavčasu upozornil, že Ústavní soud má narozky, a že bychsme teda jako my, blogeři, taky měli nějakým pugétkem přispět….. Výzva byla určena asi dvaceti z nás, kteřížto máme s právem cosi společného, i bylo očekáváno, že se bude něco díti. Jo. Děla se Morava z Mělníka, tedy děl se Morava z Mělníka, čímž padnul chaos pochopitelně nikoliv do řad české justice, protože ta je, jak známo, zcela antichaotická, leč do pojmů geografických. 

(Pro časopis Soudce, publikováno 9/2008)

            Chvíle, kdy se protne právo rodinné s právem obchodních společností, je v systému naší právní reality velmi dobře odhadnutelná: je ta chvíle, kdy je na stole návrh na výživné - buď pro děti nebo pro rozvedenou či nerozvedenou manželku. Samy o sobě jsou tyto oblasti práva velmi vzdálené, ovšem v poslední době se začala vynořovat ještě další lahůdka: právní institut, kterého používá, totiž vůbec není nástrojem ani českého ani kontinentálního práva. V tomto případě tedy neplatí známá zásada, že „soud  zná právo", neboť v tomto případě je nezná a znát ani dost dobře nemůže. Proto si dovolím k tomuto novému fenoménu věnovat pár úvah.

Byli jsme vyzváni našim blogvedúcim, bychom se vyjátřili k začátku nového školního roku. Co k němu řídi?? Že moje dítě se TEŠÍ do školy (ano, do té soukromé školy pro nadané děti, o níž jsem nevěděla, zda dceru do ní přihlásit či nikoliv tak, jak jsem popsala ve svém loňském článku "V září škola září".) Těší se nikoliv jen na kamarády a učitelky, těší se na učení. Problémy se školstvím však zůstávají - když kvůli ničemu jinému tak pro to, že se vnucuje otázka, co po páté třídě, kdy její škola končí. Osmiletá gymnázia zdaleka nejsou tak ideální, jak se na první pohled jeví a projevuje se i řada dalších otázek. Povzbudivé je, že problémy se školstvím jsou na zeměkouli všude (ejhle, další projev globalizace). O problémech trochu jiného druhu hovoří kráááásný z dalších putovních e-mailů, které mi v poslední době zahltily schránku. Užijte si jej taky!