Aktuality

Už se to párkrát objevilo v diskusích pod mými blogy, ale potrefeni jsou i mnozí spolublogující. Čas od času se v diskusi ozve někdo, kdo nám bohapustě spílá – i vy uličníci, co se chcete jen zviditelňovat, svoje ego si hýčkat a o nic jiného vám nejde! Občas to bývá legrační (tak jako třeba ten poslední výlev jistého pana „QCA“ pod mým blogem o novém občanském zákoníku), občas je to vážnější. V každém případě je to dobrý důvod zamyslet se nad tím, co vlastně blog je, proč jej někdo píše a proč jej –světe div se – také někdo čte.
Než se ale pustím do úvah obecných, vrátím loptičku tomu, kdo mne vyprovokoval k jeho napsání, totiž panu QCA.

V blogu kolegy Koudelky jsem byla v diskusi vyzvána, abych vysvětlila, proč považuji návrh nového Občanského zákoníku za neumětelský. Protože moje zdůvodnění by bylo pro diskusi příliš dlouhé, rozhodla jsem se svoje stanovisko osvětlit v samostatném příspěvku. V létě 2007 jsem v rámci pracovní skupiny scházející se nad novým Občanským zákoníkem obdržela od Ministerstva spravedlnosti dotazník, který mne žádal, abych se vyjádřila k okruhům problémů, který je s ideou nového Občanského zákoníku spjat. protože na podzim 2007 jsem usilovně pracovala na svojí disertační práci, dostala jsem se k tomuto dotazníku až v listopadu. Domnívám se, že nejlépe moje postoje vysvětlí, když přepošlu váženým čtenářům, co jsem tehdy slovutnému ministerstvu napsala. Protože se jednalo o interní dokument, byly některé moje výrazy mírně expresivní. I když nyní tento dokument dávám vplen širší veřejnosti, expresivitu výrazů ponechávám nezměněnu. omlouvám se proto p.t. těm čtenářům, kterým bych připadala příliš nedůstojná.... jak všeobecně známo, s vlastní důstoj ností mám setrvalé problémy.... KVS

Náš drazemilovaný blogvedúci nás zavčasu upozornil, že Ústavní soud má narozky, a že bychsme teda jako my, blogeři, taky měli nějakým pugétkem přispět….. Výzva byla určena asi dvaceti z nás, kteřížto máme s právem cosi společného, i bylo očekáváno, že se bude něco díti. Jo. Děla se Morava z Mělníka, tedy děl se Morava z Mělníka, čímž padnul chaos pochopitelně nikoliv do řad české justice, protože ta je, jak známo, zcela antichaotická, leč do pojmů geografických. 

(Pro časopis Soudce, publikováno 9/2008)

            Chvíle, kdy se protne právo rodinné s právem obchodních společností, je v systému naší právní reality velmi dobře odhadnutelná: je ta chvíle, kdy je na stole návrh na výživné - buď pro děti nebo pro rozvedenou či nerozvedenou manželku. Samy o sobě jsou tyto oblasti práva velmi vzdálené, ovšem v poslední době se začala vynořovat ještě další lahůdka: právní institut, kterého používá, totiž vůbec není nástrojem ani českého ani kontinentálního práva. V tomto případě tedy neplatí známá zásada, že „soud  zná právo", neboť v tomto případě je nezná a znát ani dost dobře nemůže. Proto si dovolím k tomuto novému fenoménu věnovat pár úvah.