Aktuality

 Prodej vstupenek podle bydliště by mohl být diskriminací 

Na první pohled to vypadalo jako epizoda z prostředí sportu, klidně by se z˙toho ale mohl stát ukázkový spor o práva spotřebitelů. Vše začalo běžným telefonátem - vůdce brněnských fanoušků Tomáš Kundrát zavolal na hokejový stadion do Mladé Boleslavi, jestli by mu jako obvykle nerezervovali několik set vstupenek. Utkání mezi Boleslaví a Kometou Brno mělo tentokrát nádech výjimečnosti - šlo o rozhodující zápas play off semifinále I. ligy. "Řekli mi, že se nemám vzrušovat, že vše domluvíme ráno. Ráno už ale na internetu visel vzkaz, že je vyprodáno," říká Kundrát.
Šéf fanoušků si nejprve myslel, že jde o nedorozumění. Jenže nešlo. V Brně už ale měli dohodnuté lidi i autobusy, a tak do Boleslavi přece jen čtyři sta hokejových nadšenců vyrazilo. 

Případ důchodkyně, kterou sužuje revma, pomohl změnit výklad zákona, který se týká držení marihuany. Vyplývá to ze včerejšího verdiktu Nejvyššího soudu.

Už loni začaly soudy k užití konopí jako léku přihlížet jako k polehčující okolnosti. A tento přístup teď potvrdily také v případě penzistky Márie Brodské.

"Jednu patu už mi to pomohlo zahojit, kdyby mi nesebrali mastě, mám zahojenou i druhou," stěžovala si novinářům sedmapadesátiletá důchodkyně Brodská, když na podzim dostala dvouletý podmíněný trest za to, že si základ léčivých krémů - rostlinky konopí - pěstovala ve fóliovníku na zahradě.

Patám seniorky, žijící ve vesnici Rožďalovice u Nymburka, nyní svítá naděje díky Nejvyššímu soudu, který včera vrátil případ nižším instancím k prošetření.

"Okresní soud v Nymburce ani Krajský soud v Praze neprokázaly, že by v tomto případě byla naplněna definice nedovolené výroby omamných látek," řekl ke včerejšímu rozhodnutí mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig.

Nejvyšší soud včera vlastně potvrdil přelomový rozsudek z února minulého roku, kterým stanovil, že pěstování konopí nemusí být činnost zcela totožná s výrobou marihuany.

Potomci českých továrníků žádají náhrady za znárodněný majetek. "Stát nám dluží," říkají

Je to úžasný nápad. V malé pražské dílně Jindřicha Waldese vzniká stroj, který dokáže vyrábět jednu patentku za druhou. Malé patentky nahrazující knoflíky jsou světovým hitem. Píše se rok 1902 a dílna s pouhými čtyřmi zaměstnanci se okamžitě začne rozrůstat. Za čtyři roky už se staví v Praze-Vršovicích továrna. Vznikají filiálky: v Drážďanech, Varšavě, Londýně, New Yorku, Barceloně, Paříži...
Továrna má vlastní učiliště, vývojovou dílnu a mzdy jedny z nejvyšších v Rakousku-Uhersku. Financuje studijní, kulturní i sportovní instituce. Když Jindřich Waldes jede do Ameriky, vyfotografuje si na lodi americkou herečku, která si dá do oka patentku. Podle fotografie později slavný malíř František Kupka nakreslí obraz: Dáma s patentkou. Nebo také: Slečna Koh-i-noor, podle indického drahokamu.
"Vím, že jsem potomek Waldesů, kteří založili továrnu a dali světu patentku," říká ve svém pražském bytě Jiřina Nováková. Čeká nyní na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který posuzuje její nároky na část vršovické továrny (a také obrazy včetně toho Kupkova). Předchozí soudní verdikt už dopadl v její prospěch (byl potvrzen její nárok na polovinu továrních budov i pozemků) a Nováková věří, že vyhraje definitivně.
Jenže vtip je v tom, že továrna už mezitím byla zprivatizována a je v soukromých rukou. "Pokud žijeme v právním státě a bylo něco státem prodáno, pak by se to přece vracet nemělo," říká ředitel Koh-i-nooru Pavel Bohumínský. Stejně jako Nováková čeká na verdikt soudu. "Jistotu do podnikání nám ta situace zrovna nepřidává," říká Bohumínský. Podle něj by měl do sporu zasáhnout stát a situaci řešit například vyplacením finančního odškodnění.
Přestože případ Koh-i-noor není typický, neboť šlo původně o židovský majetek zabavený už za okupace, s nároky na odškodnění za znárodnění se dnes hlásí další potomci českých podnikatelů. Paradoxně se odvolávají na Benešovy dekrety.

Brno/Jedenáctiletá údajně týraná Kristýna Velická, která se svou mladší sestrou Abigail žije už rok v brněnském zařízení pro ohrožené děti Klokánek, se domů k otci vracet nemusí. V sobotu o tom rozhodl brněnský městský soud. Psychický stav dívek se výrazně zlepšil. "Holky byly v neděli v zoo a fotily si medvíďata," popsala ředitelka Klokánku Ditta Pokorná. Obě dívky měly velký strach ze svého návratu domů. Podle výpovědí se obávaly svého otce, který si měl pro dcery přijít už v pondělí. Starší ze sester Kristýna právě kvůli otci v pátek večer z Klokánku utekla. Dívka zanechala v Klokánku tužkou napsaný dopis. V něm stojí, že se zpět nevrátí, pokud se situace nezmění. Zároveň se za své chování omluvila. Po Kristýně v noci na sobotu pátrali policisté a psovod. "Jezdila hromadnou dopravou po Brně a nakonec se přiblížila zpět ke Klokánku. Když viděla policisty, dostala strach a raději se ohlásila," uvedl Deníku šéf policejního oddělení v Židenicích Zdeněk Jonáš. Útěk Kristýny ale považuje její otec Stanislav Velický za "práci" Klokánku. "Vedení ji muselo navést. Když byly dcery v krizovém centru v Hapalově ulici, nikdy s nimi takové problémy nebyly," uvedl. V sobotu byl v zařízení sociální pracovník. "Ten s námi útěk Kristýny prodiskutoval. Soudce pak rozhodl, že dívky zatím zůstanou u nás," uvedla Pokorná. Stanislav Velický se proti předběžnému opatření odvolá. Kristýna i Abigail se měly po roce vrátit zpět do péče rodičů. Podle jejich výpovědí je ale otec tyranizoval a hrozil jim ve jménu křesťanské víry nejrůznějšími tresty. Otec to ale popírá. "Nemají žádný důvod se mě bát. Velmi bych si přál, aby je z Klokánku převezli do jiného zařízení," dodal Velický. Z pátečního útěk dívky z Klokánku se nikdo zodpovídat nebude. "Ztratila se nám z dohledu na pouhých devadesát vteřin. Je to na záznamech kamer. Nejsme vězení, takže mříže do oken dávat nebudeme," objasnila ředitelka Pokorná. Pro brněnský Klokánek to nebyl první případ útěku. Před časem zmizela Barbora Škrlová, která se vydávala za třináctiletou Aničku ve známém případu týrání dětí v Kuřimi. Právnička Klára Veselá- Samková však varuje: Nejde o vítězství práva a rozumného rozhodování. "Mají politiku odlučování dětí od rodičů se záměrem ponechat si je pokud možno ve své péči," tvrdí Samková. Případ podle ní není v historii Klokánků jediný. Psycholog Jeroným Klimeš vidí za útěkem Kristýny zanedbání při postupném sbližování dětí s otcem. "Pokud se dlouhou dobu nevidí, traumatický zážitek rodiče v očích dětí démonizuje. Proto se musí znovu sbližovat. Pokud se to nestalo, není divu, že jedna z dcer pana Velického takto zareagovala," řekl Deníku Klimeš.